Tak to říkal můj dědeček. Jeho imperiální plán byl na můj dnešní vkus úzký. Zakázal by zmrzlinu, protože je proti přírodě do teplého žaludku soukat podmražené potraviny. Kdyby žil, doporučil bych mu, aby se přesunul do Bruselu, tam by jistě našel uplatnění v bezčetných institucích, které vyhledávají zlo, aby ho zakázaly a způsobily dobro.

Dědeček odsunut, co bych udělal já, kdybych na jeho místě byl císařem pánem? Povolal bych premiérministra, abych s ním projednal situaci.

Jak to vypadá, Petře, řekl bych a pokynul bych mu, že nemusí stát, ať si sedne.

Vysvětlil by mi, že to moc dobře nevypadá, dokonce, že je to bídné. Kasa je zadlužená, ale nejen normálně, ale i strukturálně. Znamená to, že i kdyby stát neměl jiné mínusové výdaje než ty, které mu přikazuje zákon, byl by v mínusu.

„To je tedy ošemetná situace,‟ kýval bych císařskou hlavou. „Co s tím chceš dělat?‟

„Oškubu penzisty,‟ vyhrkl by a ruměnec nadšení by se mu rozlil po líci.

Mrak zasmušilosti by přejel po mém vladařském čele.

„Petře,‟ oslovil bych ho. „Nespadl jsi náhodou z višně?‟

Vize končí. Císařempánem nejsem a nevypadá to na to, že se jím v dohledné době stanu. Na události nemám žádný vliv, běží svým spádem. Čeká nás malý český politický Bachmut. Ona ho vláda Petra Fialy nakonec vyhraje. Ten masakr ale bude tak velký, že se naskytne otázka:

Stálo to za to?

A hlavně, jaké to bude mít následky?