Dovedeme vyjádřit jedním slovem, že je někdo bývalý ministr, to je exministr, ale jak vyjádřit, že BUDE ministrem? Napadá mě to u Roberta Plagy, který za ANO už byl a pravděpodobně bude ministrem školství. Kolem něho žádné kontroverze nejsou, je to respektovaný odborník. Na Twitteru (iksku) vyjádřil nelibost nad tím, že některé vysoké školy obhajují „akademickou svobodou‟ deklarovanou podporu teroristickému Hamásu a jeho úmyslu vyhladit Izrael. „Milé vysoké školy, akademické svobody definuje zákon o vysokých školách v paragrafu 4 a tato akce pod to fakt nepatří ani omylem,“ napsal doslova.

Proti levičáckému aktivismu na vysokých školách nemůže udělat Robert Plaga nic ani teď, ani až bude ministrem. Bezradná jsou i vedení těchto škol. Buď dělají mrtvé brouky anebo se ztrapňují, jako když rektorka AMU řekne, že „vyvěšení palestinských vlajek na školách bylo nevhodně načasované‟. Jindy by bylo vhodně načasované? Navíc se to dá obrátit: naopak bylo to velmi dobře načasované, protože to odhalilo podstatu věci. Aktivisté se explicitně přihlásili k masakru ze 7. října, přímo a bez ostychu přitakali k vraždění, znásilňování, upalování nemluvňat. Už brzy vyjde kniha Douglase Murraye O demokracii a kultu smrti. Známý britský myslitel tam tyto otázky rozebírá a své závěry staví na podrobném studiu situace přímo na místě. Včera jsme měli zde na Psu ukázku z této knihy. Aspoň ten krátký text bych doporučil paní rektorce a horlivým studentům k přečtení.

Toto vše si můžeme opakovat dokola, ale zbývá otázka, co s tím. Ostatně položil mi ji v reakci na můj článek o antisemitismu děkan jedné z fakult. Co bych proti tomu chtěl dělat, ptal se. Na FAMU se o osvětu pokusil Marek Bouda. Promítl studentům Obchod na korze. Cítili se dotčeni ve svých zranitelných duších sněhových vloček a hnali ho před etickou komisi, aby se před ní kál jako kacíř před inkvizicí. Ne, opravdu nevím, co s tím. Snad pomůže čas. Vždyť ze stalinistů padesátých let se namnoze zrodili disidenti sedmdesátých let. Takže se dá předpokládat, že nejeden dnešní ušlechtilý jinoch nebo dívčina volající po Palestině od řeky k moři za dvacet let bude v Jeruzalémě upevňovat česko-izraelské přátelství.

Pokud ovšem tam nebude ta Palestina od řeky k moři.