Napětí mezi Babišovou vládou a prezidentem Petrem Pavlem po summitu NATO v Ankaře nepolevilo. Premiéra zejména vytočilo prezidentovo tvrzení, že v Ankaře mu partneři v bilaterálních jednáních vyjádřili pochybu o českém přístupu k financování obrany. Jaká bilaterální jednání? Kdo to říkal? Na tyto a podobné otázky jsme neslyšeli odpověď. I to je důvod, proč se zvědavě čekalo, jak prezident vystoupí v sobotu na Colours of Ostrava v oznámeném rozhovoru s redaktorem Českého rozhlasu Liborem Boučkem. V živé paměti je Babišův vzteklý vzkaz v jeho pravidelné nedělní promluvě na sítích. Bylo z něj jasné, že konfrontace pokračuje a k dovršení všeho Babiš odmítl prezidentovu nabídku na setkání. Budou šarvátky pokračovat?

O rozhovoru se v médiích moc nepsalo. Média potřebují drama, aby lidi klikali na bombastické titulky. Na titulku „prezident s premiérem se musí bavit, jinak bude trpět celá země‟ se moc nevydělá. V tomto smířlivém duchu se neslo celé prezidentovo vystoupení. Při troše námahy se ale dá vykřesat jiskřička i z mokrého hadru. Teze o nutnosti dialogu by se dala vyložit jako další šíp vystřelený ke Strakově akademii: vy se nechcete bavit a tím zavlékáte celou zemi do propasti. Ankara samozřejmě přišla na přetřes. Tady by se dal vydojit celý kbelík oleje do ohně. Prezident trval na účasti v Ankaře, protože má o přístupu vlády k problematice obrany pochybnosti. Ano, prezident může mít pochybnosti, ale vláda vzešla z voleb a má odpovědnost k parlamentu a jeho prostřednictvím k voličům, kteří ve volbách vyjádřili svůj postoj.

Prezident hovořil v sobotu, Babiš oslovil veřejnost v neděli. Konfrontace jsme se ale nedočkali, zaplaťpánbu. Babiš hovořil o půlroční bilanci své vlády, vysvětlil, jak se všechno skvěle daří a jak to půjde ještě skvěleji dál. I Sáblíková se dočká své haly. O prezidentovi ani zmínka s výjimkou jen jedné malé narážky. Je to signál, že by válečná sekyra mohla být zahrabána?

Hned tak zahrabána nebude a dokonce se zdá, že to ani nejde. Kdo jede na tygrovi nemůže slézt, říkají v zemích, kde se tygři vyskytují. Životnost slov vypuštěných do větru je přímo úměrná potřebě těch slov využívat k vlastním potřebám. Babiš prezidenta Pavla doopravdy potřeboval, dokud nebyl jmenován a nechal si líbit cvičení s konfliktem zájmu a nominací Filipa Turka. Teď už jmenován je, konflikt zájmu trvá, Turek se projevuje jako osoba nevhodná k veřejné funkci, ale co na tom? Babiš v prezidentovi objevil skvělý terč k ostřelování. Úplně čerstvě schoval pod koberec valorizaci penzí. Před tím zamkl do špajzu zastropování odchodu do důchodu. Jeden i druhý krok je racionální a odpovědný, ale voliči Babiše volí z úplně opačného důvodu, než kvůli racionalitě a odpovědnosti. Co s tím?

Babiš bude dál křičet na Pavla jako na vůdce opozice, který se pokouší instalovat v republice poloprezidentský režim. Připomene, že zpochybňuje příčetnost vlády ve věci obrany – kdežto před tím mlčel, když Fialova vláda plnila závazky NATO „účetnickými triky‟ a čerstvě vyhrožuje vládnímu bloku, že využije práva veta, pokud budou návrhy zákonů špatné.

No, s opozicí přichystanou soustavně obstruovat a vetujícím prezidentem nás čeká divoká jízda. Jako na tygru.

V závěru prezident záhadně prohlásil, že o druhé kandidatuře se rozhodne až příští rok. Mělo by to ale všechno smysl, kdyby nebyl rozhodnut už dnes?