Jsou dvě otázky. Kdo po Nečasovi a kdo po ODS. Na figuře a osudu Petra Nečase je komické to, že jeho hlavní oponent Bohuslav Sobotka je totéž v oranžovém a má proti Nečasovi jenom výhodu opozice. Až bůh dopustí a levice vyhraje volby, bude dělat stejnou politiku jako Nečas a bude v čele stejně nenáviděné vlády. Příliš mnoho lidí se nalepilo na rozdávací systém, příliš málo lidí je ochotno dělat, kdo chce dělat, nemůže, protože mu na jedné noze visí ekolog, na druhé aktivista a na třetí bruselský lidumil, za tohoto stavu se nedá dělat prakticky nic, leda pustit uzdu (což levice dozajista udělá) v naději, že ten dluhový malér někdo v budoucnu ustojí. Pak nastane bumerangový efekt.

Na ODS je zoufalý pohled a bědování Miroslavy Němcové nad trafikami udělenými spolustraníkům budí jen smutný úsměv. Proč jinak by ti lidé do politiky chodili, než aby se dobrali chobotu k penězovodu státních peněz? A kdo zradil své přesvědčení, ten musí být kompenzován, to by měla inteligentní dáma, jíž Miroslava Němcová je, pochopit. A pokud si myslí, že veřejnou omluvou za běžné a soustavně provozované padoušství zlepší obraz ODS v očích veřejnosti, pak asi měla slabou chvilku.

Až bude úplně po bitvě, tak budeme všichni generály. Nicméně skromně připomenu, že jsem na tomto místě od samého začátku původně nejsilnější vlády polistopadové éry varoval před slabomyslným zápasem o titul hegemona pravice. Tomu zápasu byla věnována maximální energie s výsledkem oslabení všech, a nulová péče věnována sledováním toho, co si občan přeje a co od vlády čeká.

Pak se nedivme, že občan vyvádí takové věci, jako že volí Zemana. A to je ještě dobré, občan se může zachovat mnohem hůř. Historie zná mnohé takové příklady.

Zpátky k úvodní otázce, kdo po Nečasovi. Pokud je třeba se takto ptát, je to hodně, hodně špatné.

Vůdci se nevybírají. Ti prostě jsou. Ani v ODS, ani v ČSSD žádného nemají.