Je však třeba si uvědomit, že situaci nezavinil systém, tedy ústavní uspořádání v tom stavu, v jaké je, ale naprosto abnormální situace, která se s největší pravděpodobností nebude v dalších volbách prezidenta opakovat. Sešly se totiž dvě unikátní okolnosti.

Především parlamentní volby dopadly takřka absolutní paritou a každé důležité hlasování je tedy předmětem nelítostného zápasu. Ten byl zcela přirozený a třebaže na něj nebyl hezký pohled, byl logický a v jistém podivném smyslu správný. Ani jedna, ani druhá strana neměla důvod couvnout – měla za sebou mandáty svých voličů. To se nebude opakovat. Stačí aby v příštích volbách se více levicových nebo více pravicových voličů vypravilo na chalupu o hodinu později a dopadne to jinak, přičemž je velmi nepravděpodobné, že těch občansky procitnuvších chalupářů bude stejně jako bylo posledně. A příštích voleb se nezúčastní Václav Klaus. Podobně charismatickou osobnost nemáme, nikdo jiný nebudí tolik pozitivních i negativních vášní. A za pět let se může vynořit z neznáma nějaký populista, nikoli seriózní politik.

Přímá volba bez změny pravomocí, tedy bez zásadní změny fungování demokracie u nás, by nebyl jen pouhý kocourkovský nesmysl. Bylo by to narušení podstaty ústavního systému, protože nový prezident by byl vybaven podstatně silnějším mandátem voličů, než jaké by měl pravomoci. Dnes má prezident mandát zprostředkovaný skrze mandáty, jimiž jsou vybaveni poslanci a senátoři. Kdyby byl volen přímo, měl by bezprostřední vazbu na voliče a ti by naprosto automaticky a hlavně oprávněně po něm chtěli to, co jim nemůže poskytnout. Jeho pravomoci jsou totiž odvozeny od toho, komu je odpovědný, totiž parlamentu a senátu. Tohle samozřejmě sociální demokraté velmi dobře vědí a tudíž také vědí, že jejich návrhy „nechť volí lid“ a „pravomoci ať zůstanou stejné“ jsou pouhé plácání do vody. Smysl je jasný, ty šplouchy mají smýt cákance neúspěchu, jimiž se pokryli po druhé neúspěšné volbě prezidenta v pořadí.