Titulkem jsem připomněl lidovou moudrost. Vzpomněl jsem si na to úsloví při četbě rozhovoru Karoliny Brodníčkové s předsedou poslaneckého klubu Markem Bendou na Novinkách. Za přečtení stojí celý. Týká se povolební situace, dalšího směrování ODS, je velmi zajímavý a dobře vedený. Řeč přišla i na Filipa Turka. Paní Brodníčková dává tak trochu návodnou otázku, zdali by prezident měl ctít Ústavu a jmenovat každého nominanta, tedy i Turka. Marek Benda odpovídá:

Mně se Filip Turek na ministerstvu zahraničí nelíbí, myslím, že to může vytvářet vnější komplikace, ale nebudu kvůli tomu vyzývat prezidenta, aby přestal ctít ústavní systém.

Naštěstí to není jediný takto formulovaný úsudek.

I na tomto místě jsme nejednou psali o Filipu Turkovi jako o problematické osobnosti projevující – teď to vyjádřím hodně diplomaticky – krajní nevyzrálost. Naprosto to není vhodný reprezentant České republiky. Diskvalifikuje ho i Václav Klaus, mentor Motoristů a tedy i Filipa Turka – připomeňme, jak se s ním po volebním večeru potkal v hostinci U Blekotů, načež se Turek zapletl do hospodské rvačky. To jen pro ilustraci teze o jeho nevyzrálé osobnosti.

Jenže když ho Andrej Babiš navrhne, má ho mít! Navrhuje, tedy nese odpovědnost. Proč by mu měl napomáhat prezident Pavel, proč by se měl zaplétat do kompetenčního sporu, do tahanice, která se povleče týdny, možná měsíce a polepí celý Hrad slizem slovní bitvy o nesmysl? Kdo chce kam, pomozme mu tam, ať si pan Andrej Babiš vysvětluje Béďovi Merzovi, svému kamarádovi, že jeho ministr zahraničí má doma sbírku hákenkrajců.

Uvidíme, do jaké míry je prezident Pavel poután „hodnotovou politikou‟, která preferuje vzletná hesla před realitou.

Ostatně, kdyby se měl chovat opravdu realisticky, udělil by Babišovi abolici, sňal z něho tíhu absurdního procesu, který se táhne přes jedno desetiletí a podkopává důvěru v to nejcennější co máme – soudnost soudů. Tím hůř, když to dopadlo tak, že jeden soud nařídí jinému soudu, jak má soudit, takže se občan ptá, jak to s nezávislosti soudce a s právem na odvolání v Česku vlastně je. Abolicí by prezident vypálil SPD a Motoristům rybník, pokud jde o vydírací kapacitu. Pak by se ukázalo, zdali je Andrej Babiš opravdu tak připravený vládnout od první chvíle, jak tvrdí.

Okamurova kauza je trochu odlišná, ale taky je problematická: skutečně šlo o politické propagační plakáty, jejich smysl byl ve varování před neřízenou migrací. Té už se otevřeně hrozí i doposud „hodnotami‟ zmámený mainstream. Že byla nechutná? Kdyby se každá nechutnost měla soudit, máme každý druhý nějaké předvolání.