Kde leží provaz
Poslední zbylí voliči sociální demokracie se možná rozhlížejí ustrašeně kolem sebe, aby nějakou neslízli. Milan Chovanec vybízí k odchodu z vlády, Jan Hamáček volá k odchodu Chovance ze strany. Jaroslav Foldyna jednou volá, že odchází ze strany, a podruhé, že přichází, protože prezident Zeman volal, aby nebyl zbabělec. Kdo se v tom má vyznat, a hlavně: proč se v tom vyznat?
Zajímavé na tom všem je ale to, že nejde jen o českou sociální demokracii, tyhle strany i jinde v Evropě dostávají stejně napráskáno. Obvyklá reakce: je třeba táhnout za jeden provaz. Potíž je v tom, že nikdo neví, kde ten provaz je a za jaký konec ho vzít.
Ani konzervativně smýšlející občan by ze situace neměl mít potěšení. Sociální demokracie fungovala jako stabilizující faktor ve společnosti. Stahovala obecnou nespokojenost veřejnosti do rozumných řečišť a zamezovala tím záplavám. Obecně vzato má významnou zásluhu na vzestupu životní úrovně a na tom, že dělnické vrstvy přestaly být zdrojem zásadního neklidu. Teď, kam oko dohlédne, se sociální demokracie vytrácí ze scény. Nevznikne žádné vakuum. V Bavorsku hrozivě posílili Zelení. Vznikají radikální levicové formace hlásající programy daleko za hranicemi divokých komunistických představ. To vše na pozadí obrovské konjunktury, nulové nezaměstnanosti (mnohde) a dlouhotrvajícího míru. Co z toho vzejde, neví nikdo, ale až se to stane, budou všichni poukazovat na to, že to bylo nevyhnutelné.
