Lenka Zlámalová je vynikající ekonomická komentátorka. Dlouho pracovala v mém oblíbeném e-deníku/fýdeníku Echo24, od prvního pracuje v mém oblíbeném e-deníku Info a hned její první materiál považuji za bombu. Má nestandardně dlouhý a složitý titulek: Politici a byrokrati aktivně zdražují potraviny. Chrání zisky agrobaronů.

Nebudu se párat s převyprávěním, zde je jádro věci:

Dovoz čerstvých potravin výrazně komplikuje vyhláška ministerstva zemědělství číslo 172 z roku 2015. Podle ní musí obchodníci nahlásit dovoz čerstvých potravin ze zahraničí čtyřiadvacet hodin předem a ještě ho speciálně registrovat u potravinářské inspekce. Když se tedy dostanou k dobré nabídce příhraničních dodavatelů třeba z Německa, nemůžou ji hned využít. Musí čekat zmíněných čtyřiadvacet hodin. Právě kvůli této vyhlášce vede Evropská komise už od roku 2019 proti České republice řízení, takzvaný infringement.

Nejsem ekonomický komentátor ani dovozce potravin a dopad vyhlášky neumím posoudit. Zároveň jsem si vědom platnosti Neffova zákona, podle něhož má každá pitomost minimálně jeden rozumný důvod, a dovedu si tedy představit, že se na hlavu Lenky Zlámalové snese shitstorm kvůli tomu, jak je nutné, aby bylo provedeno opatření nahlášením do 24 hodin atd. Její komentář mi ale oživil otázku, kterou si často kladu, je to podvojná otázka:

Kolik takových provedení opatření brzdí volný chod obchodu i výroby, obecně podnikání, a proč vláda, dnes je to Fialova vláda, neudělá probírku a prostě je nezruší bez ohledu na to, že každá žába na prameni má svého obhájce? Fialova vláda slibovala, že nenechá nikoho padnout. Proč se ale nesnaží odstranit z cesty překážky, proč neodklízí kameny, o něž se klopýtá? Připomenu diskutovanou kauzu s daní na tzv. tichá vína, kdy se ukázalo, že se vinaři víc než daně bojí šílené buzerace s daní spojené? Není to žádná atomová věda. Není to neřešitelný problém, jako je důchodová reforma u níž prostá aritmetika napoví, že průběžný důchodový systém při klesajícím počtu narozených dětí a rostoucím průměrném věku vede do slepé uličky. Každý kdo podniká o kamenech na cestě ví.

Místo toho vláda – a není to jen Fialova vláda – je posedlá myšlenkou pomoci a ochrany v domnění, že se to lépe prodá než zjednodušení a usnadnění.

Prodá se to líp. Ale vede to ke strnulosti, neefektivitě a v důsledcích k úpadku.