Soudní znalec, jeden z obžalovaných, prý posudky nečinil vědomě, jelikož vycházel ze zahraničních posudků. Jaká je tedy jeho odbornost, jeho soudnost? Jak se může soudní znalec vymlouvat na "posudek" někoho jiného? Pak by mohl dělat soudního znalce kdokoli. Zdravý rozum napovídá, že soudní znalec - dejme tomu ve věci drahokamů - si prostuduje drahokamy a podle své odbornosti je ocení, zvlášť když ví, že na jeho posudku závisí bankovní půjčka. Zdravý rozum nedokáže pochopit, že by seriózní soudní znalec prozkoumal bezcenné kameny a podepsal by se na posudek sestavený podle jiného posudku.

Paní soudkyně nás zřejmě chtěla svým rozsudkem rozesmát. Přiznám se však, že mi nad ním do smíchu není, spíš do pláče.
Před lety mi někdo ukázal smlouvu na poskytnutí půjčky na základě jakéhosi pozemku na Bohdalci v Praze, šlo o "půjčku" ve výši tři čtvrtě miliardy korun, tenkrát, před deseti lety. Pod tento papír se podepsali bankovní činitelé. Jak vidno, bez obav. Chápu, proč bez obav.

Nebylo by nejlepší, zrušit institut soudních znalců - když stačí papír vydaný někým jiným, v cizí zemi?
A nebylo by nejlepší zrušit systém soudů?
Možná by stačila burza úplatků. Kdo dá víc, má pravdu. Ono to tak zřejmě funguje, ale proč ta fraška?
Přísežně prohlašuji, že tuto poznámku jsem napsal bez souvislosti s případem bezcenných kamenů, které se staly podkladem pro vyplacení peněz na základě právoplatného a korektního posudku. Nechci strávit příštích deset let běháním po soudech, protože právě ti největší padouši mají ve zvyku každého žalovat pro "poškození individuálních práv", a vůbec nejzranitelnější jsou novináři v jejich snaze zastávat čistotu veřejných věcí.