Je jasné, že se politická scéna u nás polarizovala nebývalým způsobem. Paroubek teď hraje "vabank". Jako samozřejmost bere "levici", tedy integrovaný blok sociálních demokratů a komunistů. Vše je zapomenuto, i ta integrace po roce 1948, kdy byla sociální demokracie násilně připojena ke KSČ a komu se to nelíbilo, pro toho si přišla StB. Je otázka, zda je s tímto postupem srozuměna celá sociální demokracie. V tradičních demokraciích jsou socdem politickou stranou inteligence, střední třídy a dělnické elity. Paroubek ji tlačí zřetelně jinam. Pokud zpochybní výsledky voleb, bude muset počítat s nebývale prudkou odezvou voličů. Není třeba bujné fantazie k představě plného Václaváku lidí, kteří se postaví proti Paroubkovu pokusu o nějaký nový únor. Také tlak na zrušení komunistické strany by mohl zesílit, kdyby komunisté byli ochotni s Paroubkem do tohoto dobrodružství jít. A do třetice - to, do čeho se Paroubek pouští, je dobrodružství zcela jiného typu. To není standardní parlamentní podpora toho či onoho návrhu zákona. To je vyhlášení války výsledkům voleb s podporou komunistů. A komunisté, pokud budou tak šílení a vykopou spolu s Paroubkem válečnou sekyru, si podporu nechají zatraceně zaplatit.

V deset večer Klaus vystoupil na tiskové konferenci. Konstatoval, že Paroubek neunesl porážku. Je šokován tím, že Paroubek přirovnal volby k únoru v roce 1948. Řekl, že nedopustí, aby výsledky svobodných voleb byly pošlapány a aby bylo pohrdáno hlasy voličů. Zájem jednoho člověka nelze klást nad zájmy země. Vyslovil předpoklad, že jde o osobní vystoupení a že doufá, že to není stanovisko sociální demokracie. Konstatoval, že všichni vědí, kdo přinesl konfrontační styl. Potvrdil, že v pondělí bude jednat s vítěznou stranou. Zatím platí Klausovo prohlášení, že v pondělí zahájí standardní jednání. Otázka ale zní, zdali se za dané situace dá o standardním jednání vůbec uvažovat.

Co dodat? Paroubkova rétorika je šílená a nepřijatelná. Současná situace vyvolala mnoho otázek, avšak o jedné velmi podstatné se nepřímo zmínil i prezident: stojí všichni sociální demokraté, stojí všichni členové vedení za člověkem, který teď opravdu vystupuje - jak prozíravě konstatovala paní Přenosilová v rozhlase - jako Mussolini? Jestliže stojí, tak se spolu s ním pustili na šikmou plochu, která vede do nedohledna.

Zcela závěrem - poznamenal jeden náš čtenář: na kolik asi přišla Mackova facka? Jistě sehrála roli a na výsledku voleb se nějak projevila. Nicméně, takových výstřelků bylo samozřejmě víc. O kolik kupříkladu přišli lidovci v důsledku lživé kampaně, kterou "kdosi" vedl prostřednictvím Balbínovy strany a kterou Paroubkova policie odmítla vyšetřit, přestože tam bylo vážné podezření z praní špinavých peněz? To jsou otázky, na které nenajdeme odpovědi.
Jen jedno je jisté: kára české politiky zapadla do bláta až po nápravy.

Definitivní výsledky voleb:
ODS         35,38 %
ČSSD       32,32 %
KSČM       12,81 %
KDU-ČSL    7,22 %
SZ              6,29 %

Rozdělení mandátů:
ODS ................ 81
ČSSD .............. 74
KSČM ............   26
KDU-ČSL ......   13
SZ ...................   6