Důležitá budou i Dientsbierova vystoupení v tomto mezičase, kdy se stává nekandidujícím kandidátem či "kandidátem čekatelem". Podstatné je i jeho stanovisko vůči americké radarové stanici uvažované v Česku. Zatím ho neznáme. Václav Havel tuto myšlenku podporuje a Václav Klaus se vůči ní staví pozitivně, ale aby to vypadalo, že je proti, a zároveň, že je pro. Dříve či později, ale spíš dříve, se Dientsbier k věci bude muset vyjádřit. A to bude první z dlouhé řady kořenů, o které bude muset klopýtnout. Ten poslední kořen se samozřejmě jmenuje Václav Klaus.

Ale ten první kořen, ten budou muset překročit všichni. Svým zbabělým populismem se o to zasloužil Jiří Paroubek, který nemá onen kennedyovský "profil odvahy" a s rozkoší se vrhl do proudu lidového pacifismu, místo aby hájil dlouhodobé zájmy státu. Teď bude muset hledat kandidáta, který v tom pojede s ním. Že to bude chtít dělat Jiří Dientsbier, je velmi pochybné - spíš se od něho dá čekat vyjádření tak diplomatické, že ho nikdo nepochopí. Čímž neudělá radost nikomu.