Jan Neruda napsal v předminulém století fejeton o jednom svém problému – měl starý slamník a potřeboval se ho zbavit, jenže všechny jeho pokusy končily nezdarem. Fejeton se jmenoval Kam s ním?

Evropa se dnes potýká s podobnou nesnází, jen v nepředstavitelně větším měřítku a příčinou problému nejsou neživé matrace, ale až příliš živí lidé. Ti se sem valí z oblastí pustošených válečnými konflikty v Africe i na Blízkém východě. Dlužno poznamenat, že na tyto potíže jsme si valnou měrou zadělali sami, když jsme se zapojili do nesmyslných válek, při nichž jsme sice slavně svrhli místní diktátory, ale už jsme nebyli schopni dosadit na jejich místa vlády, jež by území úspěšně spravovaly.

A tak se sem valí hordy cizinců, vesměs muslimů, kteří v Evropě vidí země, jež jim poskytnou život v bezpečí a navíc je zaopatří. Ovšem lidé jako Karel Schwarzenberg nám povýšeně kážou, že je naší morální povinností tyto uprchlíky přijímat. Kecy. Vůbec žádnou takovou povinnost nemáme, to jen západní levicoví intelektuálové nám neustále vtloukají pocit viny za všechna příkoří světa, aniž by oni sami museli hnout prstem k jejich nápravě. A pokud někdo argumentuje, že tím Západu jen splácíme svůj dluh, jelikož on za studené války přijímal emigranty z komunistických zemí, dopouští se pusté demagogie. Na Západ prchali většinou lidé vzdělaní, pracovití, jazykově vybavení, přizpůsobiví, kteří do společnosti, jež je přijala, po nějaké době vždy zapadli. A rozhodně se nevalili po desetitisících jako hordy nynějších migrantů z jihu a východu.

Nerudův problém se slamníkem byl nakonec vyřešen pomocí deus ex machina v podobě mlíkařky, která slámu potřebovala jako podestýlku do chléva. My se na žádného „boha na stroji“ spolehnout nemůžeme, a tak se „centrála“ v Bruselu snaží uprchlíky rozdělovat mezi členské země. Chtěla by tak ulehčit středomořským státům, kde se uprchlíci vyloďují, i zemím jako Německo či Švédsko, které jsou jejich vytouženým cílem. Zatím jsme kývli na nějakých 1700 migrantů a ani ti u nás patrně nezůstanou. Je totiž pravděpodobné, že díky schengenské smlouvě zamíří po ukončení karantény do bohatších států.

Nicméně pokud by to panu Schwarzenbergovi bylo líto, v dobročinnosti se mu meze nekladou – zámecký park na Orlíku je dost rozsáhlý na to, aby v něm pro utečence vybudoval velký tábor, a jeho lesy oplývají dostatečným množstvím zvěře, aby migranti nehladověli.