On je ten Kalouskův nápad v podstatě rozumný, občané ze svých daní přispívají na komfortnější bydlení 460 tisícům rodin - od těch jen trošku majetnějších až po multimilionáře, pro které je pár tisíc korun státního příspěvku pod jejich rozlišovací schopností. Nehledě na to, že hypotéky ještě víc snižují mobilitu našich obyvatel. Člověk s hypotékou je uvázaný na jednom místě jako pes u boudy a pokud v jeho bydlišti kupříkladu zkrachuje nějaký dominantní zaměstnavatel, pak místo stěhování za prací začne docházet na pracovní úřad - a o byt či dům záhy stejně přijde.
Jenže Kalousek zná své pappenheimské. Nikoliv ty "obyčejné lidi", jimž hypotéka skutečně nabízí vidinu vlastního bydlení, on má prokouknuté zejména ty, kteří by ořezání státního příspěvku měli schválit. Poslance a senátory. Na dotvrzení, že jeho skepse je oprávněná, vyzpovídal nedávno deník Právo několik našich nejvyšších zastupitelů, jak se říká, napříč politickým spektrem. Kalouskův plán odmítal jeden s tím, že se na to dívá očima milionu spoluobčanů, druhý se oháněl mladými rodinami, třetí nepovažuje za rozumné zhoršovat lidem s hypotékou situaci, další by zase potřeboval vyhodnotit dopady na všechny příjmové skupiny... Každý názor, jakkoli zněl moudře, měl jednu velikou chybu - všichni oslovení mají v současné době na krku hypotéku - od necelých čtyř set tisíc až po téměř pět milionů.
A jelikož si naši zákonodárci nechají pro korunu vrtat koleno, jak víme z jejich odporu proti zrušení jejich všemožných výhod a finančních přilepšení, a protože ti oslovení nejsou v našem parlamentu zdaleka jediní, je výsledek Kalouskova snažení předem jasný. Od těchto nebožáků, kteří třou bídu s nouzí, nemůže přece ministr takovou oběť žádat.