Export demokracie do Afghánistánu se nevydařil, dvacet let válčení, tři a půl tisíce mrtvých Američanů a jejich spojenců plus bilion dolarů nevedlo k pozitivnímu výsledku. Třistatisícová vládní armáda prchá před šedesáti tisíci Tálibánci. To vše je jasné. Nejasné je, co bude s Afghánci, kteří nám pomáhali během našeho spojeneckého angažmá.

Polooficiální sdělení ministerstva obrany se zmiňuje o dvaceti vybraných tlumočnících, kteří od nás dostanou peníze, možná možnost azylu. To je hanebnost tak velká, že to bere dech. Misí se od roku 2002 zúčastnilo na dvanáct tisíc českých vojáků. Ti všichni se jistě setkali s Afghánci, kteří jim tak či onak pomáhali a spolupracovali s nimi. Ty všechny čeká smrt, pravděpodobně provázená mučením. Jak těmto lidem pomoci, pokud to vůbec jde? O tom, co lidi kteří nám důvěřovali může čekat, hovořil v pátečním Rozstřelu na iDnes veterán z jednotky SOG Lumír Němec. V době jeho působení se Taliban zmocnil dvou dělníků pracujících na silnici – v režii Američanů: nezabil je, jenom jim vypíchal oči a usekal ruce. To jen abychom věděli, v jaké dimenzi se pohybujeme.

Moc bych si přál, aby ministerstvo obrany s podporou vlády chystalo nějakou záchrannou akci – jistě pro větší počet než dvacet lidí. Na druhou stranu, skutečně není možné zachránit všechny. Zachránit lidi ohrožené Tálibánem by mělo především těch tři sta tisíc afghánských vládních vojáků, vyzbrojených a vycvičených Západem. To se zjevně nedaří. Otevřít doširoka vrata a zvolat Wir schaffen das asi taky není nejlepší nápad, soudě podle zkušeností. Lze si představit letecké speciály, které doletí do Kábulu pro vytipované lidi a jejich rodiny. Musela by to být operace připravená diskrétně bez humbuku. Je možná? Je k něčemu takovému vůle? Každopádně by to ale mělo být něco jiného než ta šílená trapnost, předváděná ministerstvem obrany.

Je jasné, že veřejnost není migraci příznivě nakloněna – její velkou část tvoří zámožní lidé třetího světa, kteří si zaplatí cestovní kancelář ve složení pašeráci – gumové čluny – humanitární organizace. Neměli bychom však zapomínat, že jsou na světě opravdu lidé, kterým jde o život, a to jsou právě tito Afghánci. Tím spíš, že to byl Západ, který vtáhl do Afghánistánu, aby zakroutil vrahům z Al-Káidy krkem. Což se aspoň částečně povedlo a dobře tak. Co následovalo potom, bylo méně dobré. Každé takzvané řešení bude nedobré. Jde o to, aby aspoň nebylo hanebné, což se zatím v českém provedení rýsuje.