Proti Romanu Janouškovi, blízkému příteli primátora Béma, zahájila vyšetřování policie. To je vcelku normální. Jenže nikoli policie česká, nýbrž švýcarská. To už je méně normální.

O tom, že je Janoušek záhadná figura, ví každý, kdo u nás sleduje politickou scénu aspoň z místa k stání na třetí galerii. Proč jsme o něm v tomto smyslu nikdy nepsali na Neviditelném psu, přinejmenším já ne ve svých úvodnících? To proto, že jde o spekulace a pan Janoušek by mě pravděpodobně žaloval a já bych to prohrál, protože nemohu nic dokázat.

Na omluvu českých vyšetřovatelů budiž řečeno, že především se o Janouška zajímají také, a pak, jestliže Janoušek svoje obchody provozoval v cizině, je vcelku logické, že po něm skočili právě v cizině. Zdá se, že přitvrzuje, že ani Švýcarsko už není zaslíbená země pro machinace všeho druhu.

Když už jsme u těch spekulací, vypluje snad na povrch něco o švýcarském kontě ODS, kvůli němuž se strana po Sarajevském atentátu rozpadla a odštěpila se od ní Unie svobody?

A spekulace do třetice.
Má hodně společného s euroskepticismem. Je přece nápadné, jak důsledně se euroskeptici s Klausem v čele brání zásahům evropského práva k nám. Proč ty obavy? Tady si může každý spekulovat po libosti. Já třeba vzpomínám na začátek devadesátých let, kdy mi jistý krajský prokurátor dopodrobna vysvětloval mechanismus miliardových kšeftů s topnými oleji. Operace byly kryté politickými špičkami a pan prokurátor mohl jenom vztekle přihlížet.

Zdá se, že v souvislosti s Janouškem začínají být některé politické špičky lehce nervózní. Pro slova útěchy není třeba chodit daleko, zná je každý. Vždyť u nás nikoho neusvědčili, nikoho neodsoudili, proč by to teď mělo být jinak?