Před svou návštěvou Prahy měla Angela Merkelová ujistit každého, kdo ujištěn chce být, že nejsme v Evropě izolováni. Ostatně už to, že do Prahy jede, je známka toho, že o izolaci nejde.

Navíc Merkelová jede do země, jejíž vláda sice nepodepsala fiskální úmluvu, avšak v podstatě dělá vše v jejích intencích. A co je důležité, obyvatelstvo sice nadává, a to by bylo, aby nenadávalo, když jde o vládní úspory, ale hlavní nelibost nebudí ekonomická politika státních struktur, ale mafiánství státních struktur. Nic ani vzdáleně podobného španělským protestům se u nás neodehrává. A hlavě – my jsme si svá bankovně finanční dobrodružství odbyli a dnes je náš finanční sektor v podstatě spolehlivý a připravený na otřesy, které přijdou. A přijdou – což je vůbec nejdůležitější – z úplně jiné strany než z té naší.

Současné napětí vyvolané postojem Nečasovy vlády je pouhou epizodou v dlouhodobějších procesech. Jádra problému se český postoj vůbec netýká. Problém spočívá v tom, že Lisabonská strategie z roku 2000 se ukázala nereálným, chimérickým projektem založeným na falešných představách a sociálním inženýrství. To šílené zadlužení zejména jižního pásu Evropy plyne mimo jiné i z konceptů "modernizace evropského sociálního modelu" a nesmyslu s "informační společností", který přehlíží prostinký fakt, že podstatná je především produkce, a právě v produkci čehokoli Evropa čím dál víc zaostává za skutečně se rozvíjejícím světem. Brzy nastanou úplně jiné starosti než tahanice s nějakým panem Nečasem, který odmítl podepsat pakt předem určený k nedodržování. Tohle všechno jistě Angela Merkelová ví a to jí zabraňuje vlítnout do Prahy s mečem archanděla Michaela v ruce.