Charlieho Kirka zastřelil magor. Není na tom nic divného: musíte být magor, abyste šli někoho zastřelit. Nebo se o to pokusit, jako se to stalo na Slovensku Robertu Ficovi. U nás, jak říká komisař Ledvinka ve filmu Adéla ještě nevečeřela, se jenom fackujeme. Nebo přetahujeme berlí, jak by o tom mohl vyprávět takto postižený Andrej Babiš. Za politickými atentáty obvykle jsou magoři. Platí to o vraždě Abrahama Lincolna, jako o atentátu na Ronalda Reagana. Jsou samozřejmě výjimky. Někdy to bývá spiknutí, jako v Sarajevu, ale i to mělo jasné rysy mladického vyšinutí. Jinou kapitolu tvoří atentáty válečné, prováděné vojensky. Ale chladné profesionální zabijáctví popsané v románu a filmu Šakal historicky dovozeno není.

Co bohužel dovozeno je, to je hysterie a politické běsnění. Podobá se to víru, tornádu. Atentát je něco jako ohýnek a kde kdo spěchá s ešusem si ohřát polívčičku. Rýsuje se cosi jako „schvalování atentátu na Heydricha‟. Charlie Kirk zemřel následkem kulky do krku. Jaký je tvůj postoj, soudruhu, stojí v aktuálním kádrovém dotazníku. Na jaké straně stojíš, soudruhu, ptají se kádrováci… zleva i zprava.

Odpověď by měla znít, že každá vražda je svinstvo, politická jako nepolitická. Měla by být pojednána policií a posléze soudy. Je to anomálie, temná skvrna v životě společnosti. Jděme od ní pryč. Voyérství ničemu nesvědčí, natož aby něčemu rozumnému pomohlo.

To ovšem je výzva asi tak reálná, jako kdybych radil, že by si měli všichni připnout křídla a vznášeli se pak v nebi se zpěvem „hossana‟. Vražda Kirka není ohýnek. Je to plamen síly autogenu a vaří se na něm výbušniny. V Londýně to byl jeden z námětů demonstrace s vlajkami. Vždycky, když se máchá vlajkami, jde do tuhého. Kolik těch lidí s vlajkami bylo? Agentura Reuters, BBC a po nich i Česká televize říkají, že sto tisíc. To je odhadem asi jako když je plný Václavák. Dronové záběry však ukazují narvané centrum Londýna. O sto tisících referuje britská policie. Kamery ukazují něco jiného. Co s tím? Od vraždy provedené magorem se přesouváme k nedůvěře ve zpravodajské zdroje, které by měly poskytovat seriózní informaci: agentury a veřejnoprávní televize.

Řešení neexistuje, zastavit se to nedá. Každá taková událost jen posiluje pozice lidí zakopaných v zákopech ideologické vyhraněnosti. Je to ďáblův mlýn.

Nabízím dvě vyznění, jedno optimistické, druhé méně optimistické.

To první: čas vše zahladí. To druhé: přijde něco dalšího, ten ďáblův mlýn nemele naprázdno. Něco ze sebe vyplivne a bude to hnusné.