John povede dál Věci veřejné
Naprosto paradoxně hlavní slovo v této absurdní komedii má sociální demokracie. Pokud nedojde k nepředvídatelným posunům, nemůže se jí podařit sestřelit hlasovací blok tří koaličních stran. Ty mohou vzájemně vést rituální tance, ale jakmile dojde k hlasování o vypuštění rybníka, budou proti. Čekají nás tři roky sestupu na naprosté dno bažiny, pokud – pokud se nestane něco nepředvídatelného. Sociální demokracie má historickou příležitost k rehabilitaci. Zatím za vedení neslaného nemastného Bohuslava Sobotky se nezdá, že by byla schopna jiného výkonu než prvoplánových hloupých výpadů na jedné straně a rozdávání nesplnitelných slibů na druhé straně. Jsou zahájeny závody s osudovým vyústěním. Na startovací čáru se štosují extremisté. Nejsou to jenom neonacisté, přičemž jejich drzost dosahuje neslýchaných rozměrů, jsou to i komunisté, kteří se očividně radikalizují a připravují se vyhlásit „bolševizaci strany“ se vším všudy, přinejmenším jejich část.
Sociální demokracie má šanci budovat přinejmenším rok koncept založený na něčem jiném, než že „zdroje jsou“, „ať platí bohatí“ a „všichni dostanou přidáno“. Mohl by se postavit poměrně snadno, vzhledem k tomu, že Nečas žádný koncept očividně nemá: za rok vlády zvýšil daně, další zvýšení je na cestě, stát zbytněl a přibyla buzerace. Takzvané reformy jsou neuchopitelné chiméry a komunikace s veřejností je nulová. Ještě nikdy nepodporovalo vládu tak málo lidí jako teď. Takže, podškrtnuto sečteno, jediný, kdo má jakousi šanci na předložení alternativy, je sociální demokracie. Ovšem ne taková, jakou ji známe a s takovým programem, s jakým jsme seznámeni.
Z čehož plyne velmi nejasná vize do budoucnosti.
