Zatímco na hlídky Dělnické strany se pomalu zapomíná, pochůzkáři Věcí veřejných jsou v centru pozornosti nyní. Oblečením se tito "strážci veřejného pořádku" příliš neliší. Ti Vandasovi chodí v černém, označeni bílou páskou na rukávu, ti Johnovi rovněž v černém, jen místo pásky reflexní vestu s písmeny VV.

Obě strany se zviditelňují před stejnou cílovou skupinou - před pořádkumilovnými občany, což jsme patrně my všichni, kterým se protiví zloději, výtržníci, opilci či narkomani. Vandas i John si jen vybrali rozdílné lokality, jež jim přinesou vděk místních a přitáhnou větší pozornost médií. Dělnická strana se zaměřila zejména na litvínovské sídliště Janov, kde nepřizpůsobiví občané (abychom byli politicky korektní) velmi znepříjemňují život ostatním, véčkaři si za působiště vybrali centrum Prahy a Smíchov. Odlišné lokality s rozdílnými problémy ale vzbuzují i různé asociace. Zatímco hlídky Dělnické strany, pohybující se v místech obývaných vesměs Romy, připomínají hnědokošiláče Ernsta Röhma, Johnovi pochůzkáři, napomínající opilce polehávající v parku, vzbuzují v nás starších spíš vzpomínky na komunistickou Pomocnou stráž Veřejné bezpečnosti. Rozdíl je jen v tom, že Röhmovi SA-mani "nepohodlné" občany mlátili, zatímco totalitní "péesáci" lidi vesměs jen buzerovali.

Jedno tedy mají John i Vandas společné - vytvořili samozvané strážce pořádku, kteří suplují policii, a to je v demokratické společnosti nepřípustné. Ostatně hlídky DS byly jedním z důvodů, proč byla strana soudně rozpuštěna. Nic podobného partě kolem populisty Johna samozřejmě nehrozí, nicméně její nezákonní ochránci zákona už soft verzí Vandasových vazounů bezesporu jsou.