Jednu takovou, velmi bolestivou, zasadili komunisté Praze. Jizva po tomto stále mokvajícím zranění je viditelná i z vysoko letícího letadla a nese „hrdý“ název Severojižní magistrála. Svým zapáchajícím, hlučným a lidským životům nebezpečným řezem se táhne napříč celým městem, byla zasazena přímo do jeho srdce.

Proto je třeba pochválit včerejší podpis čtyř politiků pod memorandum o převedení jedné větve magistrály za Národní muzeum a zahloubení obou částí pod povrch. Přestavba by měla být zahájena v roce 2011, ale k předpokládanému datu zprovoznění, roku 2015, buďme raději skeptičtí. Po zkušenostech s neustále odkládanými termíny dokončení různých dálnic a dalších staveb budovaných za peníze daňových poplatníků je naše nedůvěra víc než oprávněná.

Protože spolu s přestavbou magistrály bude prováděna celková oprava muzea, rekonstrukce bývalého Federálního shromáždění, vyhloubení tunelu spojujícího obě budovy, pokládka tramvajových kolejí po celé délce náměstí a možná i výstavba podzemních garáží pod sochou svatého Václava, potečou tu peníze proudem. A takovou zakázku přece stavební lobby nezahodí dodržením původního termínu! Ačkoliv memorandum nemá právní závaznost, i kvůli vysokým výdělkům stavebních firem můžeme věřit, že přece jenom v brzké době k zahájení prací dojde.

I přesto, že pražský primátor slibuje omezení kapacity silnice z 85 na 50 tisíc aut denně, a přes možné zavedení mýtného a dokončení pražského okruhu, centru hlavního města se nijak zvlášť od automobilů neulehčí. Jenom malá část magistrály zmizí pod zem, ale výfukové plyny budou proudit mezi obytné domy jako zastara, hluk se sníží nepatrně a lidé v autech budou umírat dál.

Rána po komunistech, zasazená Praze v sedmdesátých letech, zůstane v městu vyrytá i po další a další desetiletí. Nejen za zločiny proti lidskosti by měl být komunismus souzen. Protože lidé zemřou, ale jizvy ve městech zůstanou po mnoho generací, z lidského hlediska často navěky.