Jiří Pehe, inzerent
Pehe rovněž zapomíná, že Paroubek si často nebere servítky a během tiskových konferencí tvrdě napadá novináře, často dokonce jmenovitě. Nemůže se tedy divit, když k němu láskou zrovna neplanou a občas o něm napíší něco nelichotivého. Ve svém odsouzení (a ostouzení) některých našich novin ale Pehe opomíjí meritum věci - nikoliv novináři Paroubka, ale Paroubek novináře začal bojkotovat. Vysokoškolský pedagog Pehe se ohání svými zkušenostmi ze Západu, aniž by zmínil to podstatné - na západ od našich hranic si žádný politik nedovolí ignorovat novinářův dotaz, byť by byl sebepitomější, o bojkotu celých novin už ani nemluvě. To by ho pak novináři roztrhali na kusy.
U nás je tomu naopak - a Pehe tyto normalizační zvyklosti ještě obhajuje a uniká mu, že jsou prapříčinou nepěkných vztahů mezi novináři a Paroubkem. Předseda socialistické strany je přitom ztělesněním někdejších komunistických papalášů a jejich arogance: Napsal o mně ten novinář něco nelichotivého? Tak ho budu ignorovat! Jednoduchá myšlenka, která může později vyústit v mnohem tvrdší postup. Pokud Paroubek zvítězí, můžeme od něj totiž čekat další posun: Položil mi ten novinář nepatřičnou otázku? Postavil mě ve svém článku do špatného světla? Tak ho zavřeme. A spolu s ním zavřeme celou redakci, aby byl pokoj.
Aby se tedy za pár let pan Pehe ve své druhé emigraci nedivil, že tady vycházejí jen jedny noviny. Takové, které jsou do těch dnešních zatím jen vkládány jako čtyřstránková reklamní příloha a jejichž obsah tvoří výhradně články podepsané nejvyššími pohlaváry ČSSD. Tato socialistická předvolební agitace nese název Listy a v podtitulku má cosi, co se odborně nazývá oxymoron: Nezávislé noviny sociální demokracie.
Dnes se tomuto nesmyslu můžeme ještě smát. Dnes ještě ano...
