Píšu tuhle glosu na letišti v Bruselu při návratu z pracovní cesty do Francie. Na čtení francouzského tisku jsem neměl čas, nicméně médiím se nedá uniknout – v hotelové hale se válely noviny a novinových stánků je všude habaděj.

Hlavní téma je tu Fillonova aféra, doposud favorizovaný prezidentský kandidát je pod palbou kvůli tomu, že podle všeho přihrál své manželce neoprávněný kšeft. No a tady v Bruselu si otevřu český web a jsem zvědavý na Babišovu aféru. A ona žádná není, každém je zřejmě jedno, že Babiš za nevysvětlené peníze nakoupil od vlastní firmy dluhopisy, stanovil si nereálný úrok a díky mezeře v zákoně neplatí daně z příjmů sahajících na hranici sto milionů. Jenom na Echo24 čtu, že se konala demonstrace proti Babišovi a že podle svědků si člověk, který přijel v autě Agrofertu, demonstranty natáčel.

Ten rozdíl v přístupu bije do očí. Jak je možné, že skandál není skandálem? Za Grossovy aféry jsme se styděli za premiéra na každém druhém billboardu. Nejvíc je divné, že nekřičí ti, kteří se teď chystají na EET i se svými miniaturními podniky, každý trafikant bude teď pod přísným dohledem muže, který daně neplatí, protože v jednu chvilku existoval nedokonalý zákon a on ho chytře využil.

Znělo by pateticky, kdybych napsal, že se mi ve světle těchto skutečností domů nechce. Domů se mi samozřejmě chce. Ale něco jako podiv a stud ve mně přece jenom je.

Jakpak by to asi ve Francii dopadlo, kdyby se konala demonstrace a zmíněný Fillon by poslal člověka, aby si demonstraci natočil na video? Jiný kraj, jiný mrav, vkrádá se na jazyk. S tou výhradou, že ten náš mrav je tuze nemravný.