Ještě větší trapnost, než to zprvu vypadalo. Nešlo o žádné úvahy o tom, že by se státní pomoc obcím a lidem postiženým tornádem krátila o vyplacené pojistky a dary ze strany spoluobčanů. 

Bylo to vládní nařízení číslo 257 schválené jednomyslně, kde se píše, že podporu nelze čerpat na úhradu nákladů, které byly pokryty pojistným plněním, nebo které byly příjemci jinak nahrazeny státem nebo z veřejné sbírky. Takže ne úvaha, ale usnesení. Následuje ovšem vrchol trapnosti. Ministryně Klára Dostálová, když se to provalilo, se vymlouvala na úředníky, kteří to „mysleli dobře, ale je to nesmysl, vyvolává to jen nejasnosti“. Navodila tak dojem, že si úředníci dělají, co jim vytane na mysli, včetně rozhodnutí ve věci, která je v centru pozornosti všech občanů státu. 

Jenže úředníci si to nenechali líbit a poukazují na to, že ministryně o všem věděla (konec konců sedí ve vládě, která usnesení schválila) a rámec usnesení sama nastavila. Server Aktuálně cituje jednoho z nich, který říká: Pokyn ministryně zněl: podporu dostanou jen ti, kteří neměli pojistky nebo jim nepokryje škody, a také ti, kteří nevyužili peněz z darů (viz zde).

Hezky se k tomu vyjádřil Trapnobásník Martin Kinc z Vysočiny.

Po tornádu

Pojistil sis domeček?
To jsi pěknej blbeček.
Že máš prachy ze sbírek?
To jsi teda debílek
Čekej dneska po setmění
těchto peněz znárodnění

Úžasná je ta snaha zabránit tomu, aby si někdo nevydělal! Což ovšem neznamená, že i na tornádu, jako na každém velkém neštěstí, si někdo nenahrabe. Koronavirová válka je toho školním příkladem.