Snad by to měl opravdu být Paroubek, aby byl pokoj: jestliže by opravdu dal dohromady 101 hlas, nastala by kuriózní situace, že strana, která prohrála snad už deset voleb za sebou, s podporou politické strany na hraně legitimity, otevřeně nenávidějící tento režim a toužící po návratu před rok 1989 - a jednoho (alespoň) přeběhlíka by se pokusila vládnout zemi na další čtyři roky. Možná ale, že by tato medicína opravdu prospěla zemi, jako když je někdo dlouhodobě nemocný a dostane projímadlo a dávidlo: aspoň se pročistí.

Rozbřesk z blackoutu
Americký výraz "blackout" jsme chápali jako civilizační výstřelek světa, který technologicky překonal horizonty, jež si dovedeme představit. No a vida, v tomhle jsme, jako kontinent, dokázali Spojené státy dohnat. Ze soboty na neděli postihl značnou část Evropy výpadek, který způsobil naprosté zhroucení civilizačních prvků - přinejmenším na pár hodin. Pikantní je jedno z četných vysvětlení, že za výpadek může napájení sítě proudem z větrných parků.
Blackout tohoto typu má jeden pozitivní dopad - lidé si uvědomí, že elektřina není žádná mana z nebe, že je to výdobytek lidského úsilí a že není jedno, jak se elektřina získává. Ovšem kde je pozitivum, tam je i negativum, a jím bude politizace věci. Nastane hon za viníka a těžko odhadnout, komu zůstane Černý Petr v ruce. Zelení samozřejmě budou svoje "větrné parky" hájit až do posledního kilowattu. Na přetřes přijde i energie získávaná z atomových elektráren. Ta je pro mnohé lidi stále ještě nepřijatelná, po mnohaleté ideologické masáži. Ovšem tma vyvolaná blackouty umožní, aby se stále více lidem rozbřesklo: elektřina je něco, co taky může nebýt. Není tedy dobré žádný zdroj automaticky odsuzovat jen proto, že není politicky korektní.