Ve zpravodajství najdeme titulek "ministryně Stehlíková bojuje za rovnoprávnost značek". A v tom je jádro věci. Ministryně ministerstva, které by v demokratickém státě bylo dobře zrušit, protože je zbytečné a jeho úředníci s ministrem (yní) v čele si musejí vymýšlet nesmysly, aby opodstatnili svoji sinekuru (braní peněz za nic), chce "bojovat". Bojování je v módě, bojování se nosí, bojovat se má, hlavně když nás to nic nestojí, tedy přesněji, když to nic nestojí bojujícího a eventuální náklady zaplatí daňový poplatník.

Rozumný pohled: cedule označující obec by měla být čitelná a srozumitelná. Jenže za to se nedá bojovat, protože s tím asi bude souhlasit každý. Proto se musí vynalézt problém. Paní Stehlíkové se to podařilo a protože se nedá čekat, že se odněkud vynoří "občanská iniciativa Stop cedulím", je velká pravděpodobnost, že Džamila Stehlíková svůj hrdinský boj vyhraje. Neproleje při tom ani kapku potu, natož krve. Jenom daňového poplatníka to bude stát peníze. ty peníze, které by se daly rozumněji uplatnit jinde. Třeba že by v té politicky korektně ocedulované obci byl na návsi koš na odpadky. Jenže bojem za koš na odpadky by se Džamila Stehlíková nedostala do médií.