Obrovská vlna solidarity s ukrajinskými uprchlíky. Lidé pro ně jezdí auty i řídí autobusy, aby se přivezli z hranice. Vznikla organizační centra, zajišťuje se právní status, pracovní příležitost, školní výuka pro děti. 

Netřeba dál popisovat, mnozí z nás aspoň nějak v rámci možností něco udělali. Při té příležitosti je ale možné si povšimnout jednoho tónu zaznívajícího z médií hlavního proudu, ovládaného lidmi, pro něž se ujalo slovo dobroserové. Že prý si tím český národ (obvykle dobrosery bičovaný za viny od Bílé hory do současnosti) maskuje cejch hanby za chování při uprchlických vlnách předchozích.

Ve skutečnosti žádné maskování hanby tady není. Vidíme, že přicházejí skuteční uprchlíci, převážně matky s dětmi a staří lidé, zatímco zdatní Ukrajinci naopak jdou z Česka domů bojovat. Nevalí se sem zástupy namakaných dvacátníků mávajících mobily, kteří zanechali svoje ženy a děti doma ve válce, pokud vskutku z válečné oblasti přicházeli. Což obvykle nebylo, jelikož válek je naštěstí jak šafránu a ta ukrajinská je zrůdná anomálie, svého druhu unikum v první pětině jednadvacátého století. Od Ukrajinců nehrozí, že tu založí no-go zóny a že před synagogami kvůli nim budou muset vartovat ozbrojení policisté, jako je tomu v Německu, kam se vrátil antisemitismus v plné síle. Důkaz? Policisté před synagogami, takto je to prosté. Takže vlnu akceptujeme v klidu, stejně jako před lety uprchlíky z války v Jugoslávii.

Nedělejme si iluze, že obětavost potrvá věčně. Přijdou problémy. Už teď se najdou Češi, kteří okrádají přicházející Ukrajince, a že se v těch davech k nám dostane nejeden šmejd, o tom netřeba pochybovat. Taková je realita.

Je dobře se na realitu dívat reálně a ne třpytivými brýlemi koupenými v obchodě s kostýmy pro dobrosery.

Zeman nezklamal

Nejvyšší státní vyznamenání pro Volodomyra Zelenského je správný počin a prezidenta Miloše Zemana je třeba ocenit bez zbytečných komentářů. Jistě to byl světlý moment ceremoniálu udílení státních vyznamenání 7. března 2022. Kdo nepřišel nepřišel, bylo to komentováno. Očekáván Zemanův projev a bylo to jako představení strýčka Jedličky, který třicet let hrál stejně stejné divadlo: čuník, trpaslík na pidikole a hra na P-Š-T. Program: velebení zasloužilých, očernění novinářů zalykajících se závistí a vlastní neschopností, nezbytná vzpomínka na „mého přítele, bývalého ministra kultury Pavla Dostála“ a jmenovitá urážka tentokrát čestně postihla zahraniční oběť, Švédku Gretu Thumbergovou. Označil ji za psychopatické dítě, což je taky blbost, protože už jí v lednu bylo devatenáct, takže nejenže už není takříkajíc pod zákonem, ale i podle švédských zákonů je plnoletá; akorát pivo jí prodají až za dva roky, dodejme pro úplnost.

Stejné žvásty, dá-li Bůh (Zeman v projevu citoval bibli, Ovčáček plní misijní funkci), uslyšíme ještě 28. října. Rok na to, zase dá-li Bůh, uslyšíme snad někoho normálního říkat něco normálního.