Brněnská akce končí v pondělí. Pocity nemohou být jiné než smíšené. Pokusím se je vyjádřit.

Je to už dlouho, kdy jsem si říkal: až budou mít landsmanšafti sjezd někde v Česku, bude to důkaz, že jsme uzráli a stala se z nás normální země. Od malička jsem byl komunistickým režimem krmen strašáky o revanšistických sudeťácích a báchorky pokračovaly i po převratu. Ubývalo jich, až zmizely. Uplynulo pětatřicet let a sjezd se v Brně uskutečnil.

Je to jako s tím půllitrem, co je napůl plný a napůl vypitý. Podle mého názoru je skvělé, že se akce v rámci Meeting Brno konala a je to další známka zralosti. Že se v neděli sešla velká demonstrace proti? Proboha, ale to je taky známka zralosti. Copak je nadšení povinné? Co že na to řekne cizina? V cizině by hořela auta a bylo by šest mrtvých… Takže dobře tak. Hosté přijeli, popovídali si, popili s hostiteli a že kolem toho byl křik, s tím mohli počítat.

To je první můj závěr, jaksi všeobjímajícím způsobem smířlivý. Nicméně nemůžu pominout, kdo že v sobě cítí tu palčivou bolest z křivd a zločinů osmdesát a více let starých. Jsou to komunisti. Je to doktor Miroslav Sládek. Je to strana SPD Tomio Okamury, stíhaná za xenofobní nenávist, obhájce ruské agrese proti Ukrajině. Je to doktor Rajchl, snad nejbizarnější figura české politické scény. To by mělo přimět k sebezkoumání i toho, komu se při slově landsmanšaft takříkajíc otevírá kudla v kapse. Když v davu křičíte, podívejte se kolem sebe, kdo křičí s vámi.

Osobně mi je landsmanšaft lhostejný a naprosto chápu slova Alexandra Vondry, že je to „něco jako Strážnice‟, prostě folklor. Krajanské spolky jsou, byly a budou všude. Určitý typ lidí má sdružovací pud a rodný region slouží jako „meeting point‟. Ale málokteré krajanské sdružení má tak barevnou minulost, jako sudetoněmecký landsmanšaft. Barva hnědá a taky rudá od krve. Po osmdesáti letech ale záleží na citlivosti zraku. Že by byl pan Okamura tak barevně bystrozraký? Pochybuji. Spíš zde vidí skvělou příležitost rozesírat. Vždyť nic jiného ten člověk nedovede.

Na závěr poznámku k politikům. Prezident Pavel věděl, co čeho jde, když „Meeting‟ podpořil. Možná mu to prohraje příští volby. Ale Andrej Babiš se ze všeho zbaběle vyzul. Groteskního parlamentního hlasování se nezúčastnil, ale taky nedal befel svým poslaneckým poskokům, aby v tom nechali Okamuru a Macinku koupat. Bál se postavit vedle Rajchla. On by si ho Macron zablokoval v mobilu a to by bylo zvlášť mrzuté teď, když mu chce střelit Explosii. Takže uhnul a jen kňučí a kňučí...