Pařížský útok je operace válečného konfliktu. V druhé světové také zbraně mířily na civilní oběti. Nacisté masivně bombardovali otevřená města, jmenujme Rotterdam anebo Londýn, a Spojenci jim to pak opláceli leteckými útoky na otevřená města, naposledy na Drážďany. Konec konců, útok na otevřené město Hirošimu rozhodl s konečnou platností válku v Tichomoří. Z tohoto hlediska je zbytečné se nad pařížským masakrem moralistně rozhořčovat. Byl to válečný akt.

Ta válka má charakter guerilly, tedy rozptýlené války vedené malým počtem bojovníků s podporou části obyvatelstva. Počet extremistů ve Francii se odhaduje na 3500. V zemi mají, opět odhadem, na šest milionů souvěrců, v zemi je 1500 mešit. To je obrovské zázemí, bezpečnostními silami státu nezvladatelné. Směšné jsou výroky našich pánů od tajných služeb, že nemají žádné známky teroristické hrozby. To francouzské tajné služby taky neměly v pátek v devět večer nějaké alarmující náznaky, že v Paříži se chystá k sedmi masovým vraždám.

Každá válka má nějaký cíl a ten je celkem jasný i v tomto případě. Primárně jde o to, aby se Západ přestal angažovat v oblastech horkých válek a nechal islamistům volnou ruku. Po útoku v Madridu 11. března 2004 se Španělé také stáhli z Iráku. Teď zřetelně jde o to, aby se Francouzi přestali angažovat v boji proti Islámskému státu v Sýrii. Vzhledem k francouzské ochotě prohrávat války a kapitulovat je pravděpodobné, že se záměr zdaří, tím spíš, když v čele země je taková figura jako Hollande. Ta guerilla ale neskončí. Islamisté chtějí změnit charakter země, v níž se usadili. Nejdřív půjde o osvojení práva šaría na vybrané lokality, pak to bude průnik do správy celé země a postupné ovládnutí pák moci.

Naskýtá se otázka, co s tím. Rozsvěcení reflektorů v barvě trikolory na výškové budovy mnoho nepomůže. Radou by mohl být Izrael, který se naučil žít s puškou v ruce. Žije a vcelku prosperuje, je to činorodá, produktivní a sebevědomá země. Bylo by dobré brát od něj rady a příklad.

Česká situace je jiná než francouzská čistě proto, že u nás muslimskou komunitu máme zcela nepatrnou a imigrace se nám vyhýbá. S plnou vážností je třeba říci, že azylová politika musí být nadále pod plnou kontrolou státu, tedy řízená a přísně selektivní. Osudná chyba Angely Merkelové, charakterizovaná emotivním zvoláním Přijďte všichni, je akt naprosté státnické nezodpovědnosti, která se krutě vymstí Německu a nakonec i nám, protože s Německem máme úzké vazby... asi tak tisíc let. Ve válce je důležité zachovat si chladnou hlavu, odhodit prázdná hesla a nelhat si do kapsy. Pak budeme mít šanci když ne na vítězství, protože co je v tomto případě vítězství, ale na nějaký rozumný status quo.