Když před pár dny vzkázal Andrej Babiš od svého dovolenkového moře, že se zachová razantně, dalo se čekat, že podá ústavní žalobu na Zemana pro konání proti ústavě. Nebo že zruší ministerstvo kultury. Nebo že něco jiného. 

V pátek se razantně vyjevil: s nějakým Šmardou ve vládě nebudu. Navíc k tomu podal Zemanovi ruku konstatováním, že Zeman výslovně neřekl, že Šmardu nejmenuje ministrem kultury. Jenom že řekl, ať mu Hamáček nabídne něco jiného.

Miloš Zeman tedy má kolem sebe dva klauny, jeden se jmenuje Jiří Ovčáček a druhý Andrej Babiš.

Teď všechno leží na Janu Hamáčkovi, protože on má v tuto chvíli pravomoc učinit cokoli. Zatím konstatoval, že jde o porušení koaliční smlouvy. To jasně je, stejně jako je to jasné porušení ústavy, jelikož premiér na Hrad nominaci oficiálně předal. Hamáček se domáhá čestného slova chlapa. To už je skřek nejvyšší úzkosti. Oznámil, že se potká s premiérem v pondělí. To je tedy odklad o dva víkendové dny.

Tohle všechno jsou jen dobové tance. Podstatné je, co bude dál.

Vždycky, když si myslíme, že ponížení sociální demokracie dosáhlo vrcholu, přichází další stupeň. Hamáček teď může buď vypovědět koaliční smlouvu a s partají z vlády odejít, anebo najít někoho jiného, ten Ringo Čech by byla výborná figura, odpovídající koloritu doby, a událostem kolem 21. srpna a posléze 17. listopadu by lépe čelila než ministryně Benešová. To je tedy varianta, že Hamáček spolkne výkal, který mu Babiš se Zemanem vpravili do ústní dutiny, a bude se tvářit, že je to dort.

Když odejde z vlády, scéna rázem ztratí tvářnost normálnosti. Bude naprosto nepředvídatelná. Z tábora socdem jistě mnozí přejdou k Babišovi, ale dá se čekat, že i v ANO se najdou lidé, kterým teď už otevřená podpora komunistů a SPD bude proti mysli. Dojde k naprosté polarizaci společnosti a budou tu zcela jasně my proti oni. Každý bude muset volit, na jaké straně stojí.

Vzhledem k tomu, že Zemana podporuje 60 % občanů, nezbývá než podotknout, abychom se nedivili.