Vysocí papaláši nejsou majitelé tohoto státu, třebaže to tak někdy vypadá. Jsou jenom úředníky a nesmějí si dovolit dělat všechno. Je to i lekce z ústavnosti: takto fungují vzájemně nezávislé pojistky. Jakmile si někdo začne drze vyskakovat, musí tu být někdo a něco, co mu v tom zabrání. Teď ale jde o to, aby se David Rath osvědčil jako ministr zdravotnictví. Byl by první, komu by se to povedlo.

Na celou pidiaféru se už brzy zapomene, ale přiznejme, že měla svoje půvabné momenty. To, že Paroubek zcela vážně hodlal držet Ratha v čele úřadu, aniž byl jmenován ministrem, to byla kulišárna, která by budila úsměv, kdyby to nebyla ukázka troufalého pohrdání ústavou. Legrační byla i snaha Davida Ratha udržet si polštář na své židli v Lékařské komoře. Nebyla to právě ukázka odvahy a důvěry v budoucnost Paroubkova týmu! Nicméně palmu drzosti a šaškovství drží sám David Rath, když začal veřejně ventilovat myšlenku, že by mohl "být započat proces odvolání prezidenta za porušování ústavních principů".
V pátek bude zajímavo pozorovat, jak se "pošetilý stařík" bude na Davida Ratha upřímně usmívat, až mu bude předávat jmenování.