Bohuslav Sobotka nabídl lidovcům řešení ve stylu chytré horákyně. Mohou mít ministerstvo zemědělství, ale distribuci restitučních pozemků církvím budou kontrolovat sociální demokraté.

Přitom o to hlavně šlo. O peníze jde vždycky až v té první řadě. Církevní restituce byly od začátku sporné v tom, jak byly vymyšleny, prosazeny a mají být provedeny, bez konsensu, za zády veřejnosti, která z velké většiny tyto restituce odmítá. Byly prosazeny bez účasti lidovců, ti se nedostali do parlamentu, ale přičiněním sympatizantů, kteří neváhali nasadit politický krk. Za daných okolností jsou lidovci na ministerstvu zemědělství naprosto ve stejném stupni střetu zájmů, jako kdyby se tam posadil Babiš se správní radou Agrofertu. A naprosto není náhoda, že právě Babiš se svou firmou je hlavní odpůrce myšlenky lidovců na ministerstvu zemědělství.

Lidovci si vzali lhůtu přes víkend. Na tom není nic nenormálního, tak zásadní věc nemůže odbýt předseda Bělobrádek na své triko. Lidovci jsou postaveni před volbu "něco nebo nic". Když odmítnou, nějaká vláda se ustaví, možná menšinová – zdá se, že Zeman je Babišově podniku příznivě nakloněný, už proto, že to oslabí Sobotkovu sociální demokracii. A kdyby Zeman koncept menšinové vlády posvětil, ukázal by politickou aktivitu jiného druhu, než jsou virózy nad korunovačními klenoty a pády přes shrnutý koberec. Bylo by na čase, aby předvedl něco jiného než rušení prezidentských agend.