Herec Ronald Reagan to dotáhl na prezidenta Spojených států. Jsme svědky také takového raketového vzestupu? Američané dali důvěru muži, který nechal promlouvat svým koltům a kosil zlosyny v černých kloboucích, sám jsa nositelem klobouku bílého. Jandák nemává koltem. Hraje roli žoviála, který vzešel z lidu, je s lidem a sejde s lidem. „Zhyň, padouchu,“ bylo heslo Reaganovo. „Dejte mi prachy na kulturu,“ je momentální heslo Jandákovo. Že žádné mimořádné, až by oči přecházely, nedostal, je jiná věc. Lidu to nevadí. Hlavně, že se za věc bere.

Naše žebříčky popularity jsou poznamenány i tím, že v nich nulový pracovní výsledek není na závadu, naopak. Připomeňme, jak dlouho byl na špici Stanislav Gross, aby nakonec byl vystaven takřka anticky tragickému propadu: populární byl do té doby, dokud se nedopustil žádného očividného činu. Jakmile se stal premiérem a činům nebylo možno se vyhnout, čekala ho sekera. Tomuto osudu se Jandák snadno vyhne, premiérování mu nehrozí a v kultuře se nedá nic zkazit, protože na ni ministr nemá žádný vliv. Takže heslo „Jandák for president“ není zas tak moc pošetilé. V zemi pošetilých popularit.