Tato otázka je na stole a není divu, když světová hospodářská rize dopadla i na naši ekonomiku, a šetřit musí všechny rezorty. Občan se v této věci těžko orientuje. O armádě a její činnosti a o její koncepci je informován málo, obvykle zaujatě, podle toho, kdo zrovna usoudí, že je to téma, z něhož by se dal vyždímat politický kapitál.

Jedno je zřejmé. Armáda se proměnila a je na hony daleko od toho obrovitého dřímajícího špinavého a hloupého tělesa, které jen tupě čekalo, až Kreml rozpoutá třetí světovou válku a toto těleso půjde s jinými tělesy na jatka - byl jsem v té době osmkrát na vojenském cvičení na štábních úrovních, takže tuším, o čem píšu.

Tak tohle už neplatí. Naše armáda je především armádou alianční v pravém slova smyslu. Měla by být fungujícím kolečkem ve velké ozbrojeném stroji armád NATO. V tomto smyslu moc nechápu stesky generála Šedivého, že "nemáme koncepci" a že "potřebujeme znát nepřítele". Svobodné společenství Západu se stává kapkou v moři světové politické nestability a nikdo nedokáže smysluplně předvídat, co bude za pět, neřkuli za deset a více let. Jaký bude nepřítel? Jakých prostředků bude používat a jaké budou odpovědi na jeho činnost? To dnes nedokáže seriózně předvídat nikdo.

Armáda toho potřebuje hodně, a ze všeho nejvíc podporu veřejnosti. Ta je mnohem větší, než bývala, jelikož armáda se už opakovaně projevila jako pozitivně fungující síla při katastrofách, které nás v minulých létech postihly. Bylo by dobré, kdyby veřejnost pozitivněji vnímala i činnost armády při zahraničních misích - protože ať bude v příštích létech jakákoli situace, bojové nasazení našich vojáků se dá rozumně předpokládat jenom v zahraničí, nikoli u nás doma.
A k tomu tanky věru nebudeme potřebovat, při veškeré úctě k lidem, kteří jim zasvětili celý život.

Takže úspory. Pokud se jich využije ke zvětšení pružnosti a operativnosti, pak rozhodně armádu neoslabí. Naopak, takové úspory ji posílí.