Evropská rada – jednání se neúčastnil prezident, ale premiér Andrej Babiš – podpořila dohodu o odchodu Británie z Evropské unie. Za evropskou stranu bude ještě třeba, aby ji akceptoval Evropský parlament a Evropská komise. No a samozřejmě i britský parlament.
Ten zatím fatálně klopýtal o irskou pojistku. Teď se vyjednavačům podařil vymyslet nějakého kočkopsa. Severní Irsko, tedy ta část ostrova, která přináleží Velké Británii, bude mít unijní celní režim, a celní hranice tedy bude mezi ním a Anglií, Walesem a Skotskem. Takto je to předkládáno veřejnosti.
Selský rozum k tomu podotýká: buď hranice je, nebo není. Jeden stát má na celém svém území nějaký ekonomický režim, k němuž patří i režim celní. Z praktického hlediska, tedy z pohledu občana, se rozdílné celní režimy promítají do cen zboží. V důsledku cel je nějaké zboží někde levnější, někde dražší. To znamená, že tomu tak bude v jedné části Británie?
Ta existence irské ne-hranice je kvadratura kruhu. Rozumně to nelze vyřešit. Jak teď čteme interpretace v médiích, vypadá to, jako kdyby Severní Irsko v jistém smyslu v Unii zůstalo.
Nějak si to nedovedu představit a není to jenom tím, že nejsem odborník na britskou politiku. Předpokládám, že pan Boris Johnson dopadne stejně jako paní Theresa May. Ono to jaksi jinak nejde.
Buď hranice je, nebo není. Je to zapeklité, ale tohle měli brexitáři vzít v úvahu, než strkali do bedny lísteček s nápisem LEAVE.
V sobotu britský parlament rozhodne. Třeba tu kvadraturu kruhu nějak vyřeší, věřit tomu nedokážu.