Nemocných kovidem rapidně přibývá, zlomena byla dubnová čísla. Podle nedělního údaje na mapě Hopkinsovy university máme 11 423 nakažených a když se podíváme na mapu světa, pak je pěkně červená všude tam, kde žijí lidé (na Grónsku je jenom jeden maličký puntík…). Autority nás teď ujišťují, že není čeho se bát, že ohnisko je na Karvinsku a že je všechno pod kontrolou.

Jisté (nebo skoro jisté, copak je něco úplně jisté?) je, že se vláda nechystá obnovit restrikce z letošního jara. Ty by ekonomika už nepřežila, a navíc, podobně se na věc zjevně dívají i ostatní státy. Důležité je, že nejsou návaly v nemocnicích, a že tedy bezprostředně nehrozí vize mrtvol v mrazírenských automobilech.

Našinci to ale přece jen vrtá v hlavě: kujva, kujva, když ten kolotoč začal proto, že se pár stovek lidí vrátilo z lyžování v Itálii, nemáme se bát jádra nákazy na Karvinsku? To z té Karviné udělají ostrov a zakážou trajekty? Má hlava opravdu není jediná, kterou to napadne, a není tedy divu, že jsou lidé opatrní. Kina už jsou otevřená, ale… Koukám na mé domovské Cinemacity na Smíchově: hrají sice v 11 sálech, ale vetšinou jen jedno představení a žádná hitparáda to taky není: nevidím moc důvodu, proč se tam vypravit, jenže Cinemacity (a další kina, respektive světové distribuční společnost) nemají moc důvodu, proč nasazovat trháky, na které čekáme, jako je nový James Bond. 

Říkají nám, že se musíme naučit s kovidem žít. Zní to moudře, ale mám pocit, že je to pěkná blbost...