Jak na diktátory
Na poslední obrátku italského premiéra Berlusconiho rozhodně neplatí přísloví, že po bitvě je každý frajtr generálem. Bitva o slušné poměry v Iráku dosud trvá a potrvá bohužel ještě dlouho.Sám Berlusconi si nepředstavoval, že temné síly náboženského fanatismu budou tak dlouho vzdorovat, když hlásal v italském parlamentu, že použití síly proti Husajnovu Iráku je správné a legitimní a vykřikoval, že Itálie ve válce proti terorismu amerického spojence neopustí. Jenže válka se protáhla, mrtvých přibývá a občané nemají pro vleklé konflikty pochopení. Jsou na světě političtí vůdci, kteří v takových kritických obdobích jdou stále stejným směrem a obtíží se nezaleknou. Jiní politici s nasliněným prstem zkoumají, kterým směrem zafouká vítr veřejného mínění. K nim patří Silvio Berlusconi. Teď, půl roku před italskými volbami, se najednou rozpomněl, že válku v Iráku vždycky prezidentovi Bushovi rozmlouval a že válka není ten nejlepší způsob, jak svrhnout diktátorský režim. Někdo by mu měl připomenout jednu válku, která svrhla jiný diktátorský režim. Zužoval Itálii, diktátor se jmenoval Mussolini a válku proti němu vedli v Itálii hlavně Američané.
