Senát teď spustil velký kartáč vlády. Také v poslanecké sněmovně opozice vládu kritizuje a je to tak přirozené a správné. Hlavní terče jsou dva. Jeden je nedostatek ochranných pomůcek. Lidé si šijí roušky sami, moje žena Ljuba je ušila pro celou rodinu i s extenzemi. Druhá námitka se týká krizového štábu, že vznikl pozdě, a než vznikl, tak se kormidla nechtěl pustit Andrej Babiš kvůli své ješitnosti a potřebě se prezentovat. 

Obě námitky dávají smysl, roušky skutečně nejsou a krizový štáb měl být dřív.

Snažím se v těchto glosách politického dění zachovat chladnou hlavu a nezaujatost. V posuzování těchto oprávněných námitek tedy beru v úvahu fakt, že jde o bezprecedentní krizi. Už v minulosti se spekulovalo, co by se stalo, kdyby vypukla nějaká epidemie s celosvětovým dosahem. Byli jsme ujišťováni, že existují obranné mechanismy, které by šíření včas zastavily. Nikdo si nedovedl představit, že nepřítel se dokáže skrývat, že bude mít dvou- a možná i vícetýdenní čas na přípravu k úderu, bez příznaku, a po celou tu dobu se dokáže rozmnožovat a šířit, aniž by hostiteli významně škodil. Jestli se toto stane mezi viry běžnou praxí, pak to změní svět k nepoznání. A toto se stalo, s těmi šílenými důsledky, jakých jsme ne svědky, ale účastníky.

Výkonná moc všech států světa tedy čelí bezpříkladnému ohrožení. Výtka improvizace je jaksi mimo: hledá se řešení něčeho nepředpokládaného, stát od státu, s ohledem na místní specifikum. Kasárenský režim ve Wu-chanu zafungoval. Přejeme si ho? Nemyslím si to. Chceme izraelský elektronický dohled? Asi ne, ani bychom to neuměli. Nezbývá než tápat a to je podstata improvizace.

Nicméně to vše neznamená bílou kartu pro výkonnou moc, ať si dělá, co se jí zlíbí. Podstatný bude výsledek. Ten se nedozvíme ani za týden, ani za měsíc. Toto je zjevně běh na dlouhou trať, tipuju to na půl roku, a možná bude třeba ani ne našít roušky, ale změnit ekonomiku a státní i soukromé finance. Začalo masové propouštění a budou následovat krachy firem. Komické budou starosti s nedostatkem pracovníků a tříprocentní nezaměstnaností. To vše bude třeba řešit a nikdo teď ani neví, co všechno se bude řešit. Ano, bude se improvizovat a málo platné, bude to především politický proces a zůstane tedy na vládě. Toto nemůže řešit grémium odborníků. Jenom vláda má mandát tak hluboko zasáhnout do našich životů, a to si pište, že ty řezy budou hodně hluboké.

Asi by bylo elegantní, kdyby Babiš reorganizoval vládu a přizval do ní opozici – a bylo by na ní, zda bude chtít přijmout díl odpovědnosti, nebo zda zůstane při kritizování těch, kteří něco dělají. Ale toto je ad hoc úvaha, hraničící se sci-fi. Jestliže se Babiš nedokázal zbavit médií a Agrofertu, taková prozíravost  je zjevně asi tak reálná, jako že začne chodit po vodě. 

Jedno je zřejmé – málokdy probíhá proces s měřitelným výsledkem. Křivky šíření Covidu mají vypovídací hodnotu omezenou, protože se málo testuje. Teď, když padla byrokratická bariéra, se bude testovat mnohem víc a bude to vypadat, že se situace strašně zhoršila. Nicméně nakonec se vše srovná a budeme moci poměřovat, jak krizi zvládly jiné státy. Nezapomeňme, že to teprve začalo, že zdaleka nevidíme světlo na konci tunelu a že zdaleka ještě nejsme u konce začátku. Finále se ale dříve či později dočkáme a to bude ta správná chvíle k porovnávání výkonu a hodnocení.

Bude to porovnávání výkonu národních vlád. Výkon Evropské komise je zřejmý už teď: rovná se nule.