Od okamžiku, kdy se přešlo od válčení kamenem a klackem k vyšším stupňům výzbroje, začaly tahanice o dodavatele a s nimi nastoupila korupce. Nicméně i tyto nejasnosti by měly mít nějakou úroveň. Zdá se však, že se kolem radarů pro naši armádu děje cosi, co obvyklou míru převyšuje.

Občan odkázaný na sdělovací prostředky jen zírá. Musel spolknout, že letectvo České republiky si najalo gripeny, tedy jiné letouny, než mají spojenecké síly NATO. Snad už jsou kompatibilní, ale jsou prostě jiné. Kdyby byla nedejbože válka a byl tlak a mlelo by se to zprava zleva a přistál by gripen a tam by na letišti byli hoši zvyklí na F-16 a muselo by se jim vysvětlovat, že se nádrž otevírá tady a olej se leje sem… záměrně zveličuji svoji laickou neznalost, nicméně jádro je jasné: všichni mají F-16 a Češi a snad Maďaři mají gripeny.

Teď jde o radary. Máme ruské dosluhující radary. Radar je elektronická záležitost, jako mobil nebo foťák. Naše radary jsou prý třicet let staré. Elektrický foťák i mobil nebyly před třiceti lety na trhu, přitom vývoj ve vojenské technice letí kupředu ještě rychleji než v civilní. Máme tedy radary, s nimiž by byl spokojený Žižka. Je správné je vyměnit.

Kdybych byl ministr obrany, pátral bych, co mají armády jiných států NATO. Nejsem ministr obrany. Moje myšlení je primitivní, jaksi přímočaré. Ti, co rozhodují, tomu rozumí. Sáhli jsme po izraelských. Jistě jsou výtečné, Izraelci je potřebují víc než my, protože na ně palestinští sousedé opravdu rakety střílejí a oni i pomocí těchto radarů se účinně brání. Je to ale kompatibilní s tím, co mají alianční sousedé?

Závěrečná otázka o patro výš: je nutné pořád bádat nad tím – mít něco jiného než mají všichni, s nimiž jsme v jednom spolku?