Ještě, že jsou jiné strany k volení.

Je to groteskní a smutné zároveň. Politologové jistěže budou analyzovat situaci a budou hledat odpověď na otázku, jak se to mohlo stát: pražská ODS ztělesněná Pavlem Bémem ztratila důvěru občanů i vlastní strany, jenže vlastní strana nemá prostředky, jak se hnijícího slepého střeva zbavit. Občané ten prostředek mají: hlasovací lístek.

Humlovo prozření
Veřejný poslanec Huml se vzepřel své veřejné politické straně, neboť se mu nelíbí, že se Radek John přihlásil k tezi jemu nepřijatelné. Totiž, že bratři Mašínové a nedávno zesnulý Milan Paumer právem použili zbraně proti teroristickému komunistickému režimu. Pan Huml je pokládá za vrahy, asi tak, jako nacisté pokládali za vrahy atentátníky na Heydricha. Jenže pan Huml podepsal straně Věc veřejná papír, který ho váže pokutou až sedmimiliónovou k poslušnosti.

Že je to nesmysl a že to odporuje ústavě, o tom psal Neviditelný pes od chvíle, kdy tahle "věc veřejná" vešla ve známost. Zajímavé ale je, že pan právně úzkostlivý Huml si neústavnosti všiml až po svém zvolení, tedy když zakotvil v parlamentu. Proč neřekl Radkovi Johnovi před volbami, když ho dosazovali na kandidátku: pane John, to jste spadl z jahody na znak a šíbe vám v bedně, přece nemůžete chtít od slušného člověka, aby takový nesmysl podepsal?

No a vidíte. On pan John nechtěl, aby to podepsal slušný člověk, on chtěl, aby to podepsal pan Huml.
I stalo se.

Bože můj jak hluboko jsem klesla, začali jsme tuto úvahu. Bože můj, jak jsou některé věci předvídatelné... Jen jména dosadí čas.
Takže to jméno je Huml.