V komentáři pro SeznamZprávy dává v úvahu Eva Soukeníková (zde) tři otázky, které by si mělo Česko klást, než vyvěsilo izraelské vlajky. Připomeňme, že ve vztahu k Izraeli navazujeme na odkaz poválečného Československa, které podporovalo vznikající Izrael vojensky (jiná věc je, že to bylo pod vlivem Moskvy, která tehdy zatápěla skrze Židy Britům, kteří území zvané Palestina spravovali), Izrael naši podporu oceňuje a je to něco, co je, zdá se, pevně do naší zahraniční politiky zakotveno.
Ne každý to vnímá pozitivně a komentář Evy Soukeníkové je toho obrázkem. Autorka reaguje i na vztyčení izraelské vlajky nad Hradem z příkazu prezidenta Miloše Zemana a vlajku vyvěsila i radnice Prahy 6. Podstatu textu cituji (celý je zde): Proč Česká republika stojí za státem, který anektoval cizí území? Proč se na stejný krok Ruska na ukrajinském Krymu díváme rozdílně? Z jakého důvodu Česká republika podporuje stát, který blokuje fyzicky i ekonomicky palestinské Pásmo Gazy, kde se podle nezávislých organizací odehrává jedna z nejhorších humanitárních krizí na světě?
Odpověď leží až v jádru problému a jím je vkořeněný antisemitismus muslimské populace Blízkého východu. Po rozpadu Osmanské říše po první světové válce tam vznikla a vznikala řada států. Některé takové, jiné onaké, Turecko tehdy sekulární, jiné nábožensky intenzivní jako Saúdská Arábie, kde bylo otrokářství úředně zrušeno až v roce 1963. V meziválečném období začali usilovat o státnost i Židé, kteří sem historicky patřili. Žádný z nových států nebyl předmětem takové nenávisti a nečelil takovému existenčnímu ohrožení jako vznikající a posléze i ustavený a mezinárodně uznaný Izrael. Zatímco arabští sousedé deklarovali a opakovaně se pokoušejí takzvaně zahnat Židy do moře, rozumějte vyvraždit, a ty, co zbudou, zahnat kamkoli, Izrael je demokratický stát a 20 procent jeho arabských občanů má všechna práva včetně politické reprezentace, věc na Blízkém východě nevídaná. Humanitární krizi v Gaze zavinila zkorumpovaná teroristická organizace Hamas. Její předáci a předáci obdobných společenství využívají podpory Západu, jsou to paraziti žijící z nenávisti, kterou podporují a rozdmýchávají. Ti se modlí k Alláhovi, aby snad nedošlo k mírovému uspořádání. Ne snad, že by to hrozilo. Ale kdyby to nastalo, přišli by o kšeft a Gaza by se musela zabývat něčím jiným než vypouštěním raket a hloubením tunelů.
No, mír nehrozí, na Blízkém východě nebyl nikdy, tak proč by měl být zrovna teď – na to je tam příliš mnoho zájmů. Ovšem podpora teroristům ze strany levicových lunatiků typu Josepa Borella, na něhož se autorka odkazuje, nepřibližuje mír, nýbrž zostřuje konflikt.
Ještě k tomu Krymu Evy Soukeníkové. Tyhle historické paralely jsou obvykle (myslím, že vždycky, ale nechci absolutizovat) mimo mísu. Pokud jde o Krym, kdyby svého času Nikita Sergejevič Chruščov nepojal v roce 1954 úmysl předat Krym Ukrajině, dnes by nikoho nenapadlo, že Sevastopol není významný ruský přístav, o který sovětská armáda svedla jednu z klíčových bitev války na východní frontě. Krym bych do izraelského sporu opravdu, ale opravdu nepletl, to je úplně jiné kafe. Je to umělý spor vyvolaný jinými neodpovědnými politiky a je to úplně jiná historie.