Poslankyně za Nové Mexiko, paní Deb Haalandová byla schválena Senátem coby ministryně vnitra. Je to poprvé v dějinách USA, kdy reprezentant původních obyvatel dosáhl vysoké vládní funkce. Je to bezesporu významný krok, jistě průlomový. Pro nás Evropany není americký indiánský problém nikterak palčivý. Ještě pro mou generaci byli Indiáni vnímaní z evropské perspektivy pouhá romantická rekvizita. Speciálně ve středoevropské oblasti ovlivněné německou kulturou dlouho žil mýtus o ušlechtilém Indiánovi – hodně ho podpořil spisovatel Karel May, který snad v Americe fyzicky byl, ale až poté, co stvořil svoji mnohosvazkovou ságu. Nicméně nelze mu upřít, že ve svých spisech problémy rasové diskriminace vnímal. Podle dnešních západních standardů by samozřejmě mravně neobstál, ovšem před soudem jakobínů neobstojí nikdo.

Z toho co, je u nás o ní známo, není paní Haalandová následovník Sedícího Býka. Její referát je především ekologický. Do Bidenova týmu samozřejmě zapadá pokud jde o kvóty, je Indiánka a žena, ovšem především odpovídá jeho zeleného konceptu. V tom najde ministryně Haalandová jistě porozumění na starém kontinentu, zejména pak v jeho západní části.

Koncept je to přitažlivý zejména pro mladou generaci. Však také ve stejnou dobu kdy Senát hlasoval pro takzvaně rudokožní, ale hlavně zelenou Haalandovou, zvítězili v Německu Zelení v nejbohatší spolkové zemi. Trend je tedy zřetelný. Co je ale v mlhách, jako všechno, co je v budoucnosti: bude to fungovat? Bude Amerika nadále tak výkonná jako bývala? Nebo jinak, je možné výkon regulovat, jaksi zmírnit s ohledem na udržitelný rozvoj?

To je zásadní otázka dnešní doby. Tradiční civilizační stroj euroatlantického okruhu byl postaven na narůstající výkon, jako obrovská mašina, do které se musely cpát pořád větší vstupy a on se točil stále rychleji a rychleji. Socialisté a jejich extrémní komunistická odnož se pokusili ho nějak dostat pod kontrolu a on z toho málem chcípnul. Teď jsme svědky nového takového pokusu. Osobně jsem k němu absolutně skeptický, ale mohu se mýlit. Docela rád bych se mýlil. Taky by se mi líbilo, kdyby pípali ptáci a lítali motýle… což se děje v míře čím dál slabší.