V Bruselu zasedla Rada Evropy, tedy v podstatě evropský summit. A na pořadu dne jsou dva hlavní body agendy, britské podmínky a uprchlická krize. Osmadvacet vlád tam vyslalo své představitele vybavené mandátem. Ty mandáty namnoze kolidují a sladit je bude spíš nemožné než možné a už vůbec ne snadné. Jednání je na začátku, slibuje se trvání dlouho do noci. Světlo na konci tunelu vidět není, jedinou jistotou je, že jsme vjeli do tunelu.

Premiér Sobotka též odjel vybaven mandátem od vlády. Média ujišťuje, že bude tvrdě tlačit na Řeky a bude jim hrozit Plánem B. Nicméně europoslanec Pavel Telička ve čtvrtek poznamenal v rozhlasovém interview, že ve vládním zadání není žádný tlak na Řeky vyjádřen. Ono v podstatě je to jedno. Řekové ani nemohou splnit to, co je od nich žádáno, vlna se znovu zvedne (ona trvá, na to nezapomínejme) a pravděpodobně překoná to, čeho jsme byli svědky loni, a státy se začnou opevňovat na vlastní pěst, přes všechna svatá předsevzetí konat dobro.

Zde opět připomenu, že v reálu o žádné konání dobra nejde, pravý opak je pravdou – nezodpovědné sliby vítačů všech úrovní v čele s Merkelovou vyvolaly v těch nešťastných lidech nereálné představy a ti se ženou do Evropy do sociální pasti, ze které nebude úniku. Ale to připomínám jen proto, že jsem si dal za úkol tento obecně nesdílený fakt sunout do popředí vždy v souvislosti s tématem imigrace.

Neméně zapeklitý je případ britských požadavků. Z liberálního pohledu jsou víc než sympatické. Cameron žádná větší efektivitu, pružnost a odstoupení od nucené integrace spojené s poručnictvím sahajícím až hluboko do kompetence ani ne států, ale místních samospráv. Zároveň ale Cameron hodlá revidovat sociální politiku. Britský sociální systém je pod obrovským tlakem, mimo jiné i tlakem vnitroevropského pohybu pracovních sil. Britům se nelíbí, že si někdo přijde do Británie odkroutit svoje penzum a pak se přisaje k prsu sociálních podpor. Sobotka odjel do Bruselu s mandátem hájit práva v Británii pracujících Čechů využívat podpory tak, jako dosud. Nemůže zastávat jiné stanovisko, už proto, že sám je pod vnitřním tlakem a je mu vyčítáno, že partaj, jejíž je předsedou, je málo sociální. Přitom Česko je spíše v roli podporovatele britských reformních návrhů, než aby jim oponovalo.

Jednání v Bruselu budeme samozřejmě sledovat. Čekat se od něj nedá mnoho. Zájmy jsou příliš protichůdné a mandáty úzké, takže se dá předpokládat nějaká všeobecně formulovaná deklarace,místo aby se vytkly konkrétní úkoly a konkrétní termíny.

Invaze z východu bude pak pokračovat a Británie bude dál napínat své politické vazby s kontinentem.