Svoji stranu označil za umírající zvířátko, které si vynutilo odchod policejního prezidenta. Již dříve Huml protestoval proti vnitrostranické smlouvě, která vázala poslance VV k poslušnosti pod hrozbou pokuty ve výši až sedmi milionů korun.

Celý případ má dvě stránky. Stránka první:
Vše, čím poslanec Huml argumentuje, je v souladu se zásadami zdravého rozumu. Tajné dohody jsou skutečně proti zásadám průhlednosti, přičemž výzva k novinářské obci, "aby nepátrala", je prostě směšná. Pád policejního prezidenta vynucený VV by snad soudná část veřejnosti ocenila, kdyby se dozvěděla, jaké k tomu byly pravé důvody: ministrem Johnem proklamované "úniky informací" jsou nepřesvědčivý důvod, protože od policie účelově a politicky unikají informace už dvacet let, a není tudíž důvod si myslet, že je za ně odpovědný policejní prezident Martinů. Třeba je, ale to nevíme, protože Věci veřejné pytlíkují politiku potajmu, mimo oči veřejnosti. Což dělají ostatní strany taky, až na to, že Věci veřejné se dostaly do parlamentu a do vlády právě proto, že průhlednost inzerovaly. Potud tedy je argumentace poslance Humla oprávněná a rozumná.

Stránka druhá: Když je poslanec Stanislav Huml tak rozumný člověk, co proboha v takovém podniku, jako je VV, dělá? Proč tam vlezl, proč mu dal svoji autoritu? Vždyť jiní rozumní lidé přesně předvídali dávno před volbami, jako to s marketingovým projektem VV dopadne, a bylo nejednou konstatováno, že VV vyluxovalo protestní hlasy naivních lidí, kteří uvěřili, že VV způsobí zásadní změnu politiky. Nezpůsobí, ani způsobit nemohou a hlavně, nemají a nikdy to neměly v úmyslu.
Což si mohl Stanislav Hul jako rozumný člověk spočítat. Takže jeho nynější protesty a nářky jen vrhají nepříjemný stín na jeho rozumnost.