Angela Merkelová za své návštěvě ve Washingtonu zjevně nepřesvědčila prezidenta Obamu, že dodávky zbraní Kyjevu by situaci víc zhoršily než zlepšily, natož vyřešily. Merkelová daleko, dotírající republikáni jsou blízko a Obama musí držet basu se svým následníkem v úřadu, aby to byl také člen demokratické strany.

Barack Obama by měl vyložit svoji představu, kolik že by to muselo být zbraní, aby vytlačily Rusy z východní Ukrajiny. To ovšem je jenom jedna část otázky. Kdo by měl ty zbraně v ruce? Ukrajinská armáda zatím nepodala žádný přesvědčivý výkon. Efektivnější jsou zjevně ony dobrovolnické složky, které všem věru nepřispívají k obrazu Ukrajiny jako demokratického státu, perspektivního člena Evropské unie a NATO.

Kyjevský režim není schopen vítězství na východě země dosáhnout - bez amerických, ani s americkými zbraněmi. Platí krutou daň za nestandardní kroky podniknuté ve vzduchoprázdnu iluzí a planých slibů, bez opory o realitu. Za chybu samozřejmě jako obvykle platí ti, kteří ji nezavinili - Ukrajinci postižení válečnými hrůzami.

Zítra se mají v Minsku sejít relevantní činitelé – tedy předáci Německa, Francie, Ukrajiny a Ruska. Podle všech náznaků je na stole jakýsi projekt „linie dotyku“,,jak to charakterizoval náš ministr zahraničí Zaorálek, což by mělo být nárazníkové pásmo o šíři padesáti kilometrů. Projekt se zdá být rozumný, protože představa usmíření je poté, co bylo zabito pět tisíc lidí, mimo realitu. Podařilo se jakž takž zklidnit rozpadlou Jugoslávii, byť za cenu politických nesmyslů a kotrmelců, jako byl vznik mafiánské republiky Kosovo. I zde byla mapa překreslena puškami, jak to pěkně řekl Obama. Ale chvála bohu, že už ty pušky nestřílejí.