S obvyklým zpožděním začala poslanecká sněmovna projednávat novelu o poplatcích pro Českou televizi a Český rozhlas. Poplatky a dokonce i sama existence obou médií veřejné služby jsou diskusní evergreen. Ani génius si nevymyslí argument pro ten či onen názor, který by nebyl tisíckrát probrán ze všech stran. Názor má každý, kdo vlastní televizi a rádio. Debaty se tradičně točily kolem toho, že poplatky jsou něco jako daň, ale není to daň a musí to platit každý, kdo má přístroj, jenže ne každý se na televizi dívá a rádio poslouchá. Nejvíc se samozřejmě debatuje o poplatcích za televizi.

Pro zasmání uvedu, že televizní koncese se u nás začala platit od ledna 1955 ve výši 15 korun měsíčně a v roce 1991, už za nového režimu, kdy inflace začala prudce stoupat, činila 50 Kčs. Kdybychom poplatek násobili deseti (a to si myslím, že je hodně velkorysý přepočet) za televizi bychom dnes platili pětikilo místo aktuálních 135 Kč. Berte to ale jenom jako legrační připomenutí, nikoli jako argument ve prospěch toho či onoho názoru.

Veřejnoprávní média buď chceme mít nebo nechceme. Podle mého názoru mají takovou informační a kulturní hodnotu, jakou soukromá média poskytnout nemohou, protože by obsah z výtěžku reklamy nedokázala zaplatit. Českou televizi sleduje zhruba třetina divácké obce, Novu taky třetina a Primu o něco slabší třetina. Pokud jde o rozhlas, na špici první desítky je ČRo Radiožurnál s více méně stejnou poslechovostí jako Evropa 2, Impuls a o kus níž Blaník, nicméně v první desítce jsou další čtyři stanice ČRo, Dvojka, Plus, Vltava a Wave. Rozhodně neplatí, že vysílají takříkajíc do prázdna.

Parlamentní opozice ANO a SPD chtějí poplatky zrušit a financování převést na stát. I kdyby k tomu došlo, neřeší to základní otázku, zda média tohoto druhu potřebujeme. Zrušení poplatků, to je něco, co určitý typ lidí chce slyšet: něco je takříkajíc zadarmo. Voliči ANO by se asi kroutili, kdyby se zrušily poplatky, ale zároveň se zrušila „televize‟, na kterou jsou zvyklí po generace koukat. A kdyby se „stárdans‟ a fotbalové přenosy přestaly na ČT vysílat, přestali by na „televizi‟ koukat. Vzít si to nenechají, jsou zvyklí. Andreji Babišovi je to zjevně jedno, on jen chce „pomáhat lidem‟ za státní peníze.

Vláda přišla se zvýšením poplatků poté, co slavně před všemi opakovaně slibovala, že se poplatky zvyšovat nebudou. Proč se otočila rok před volbami za situace, kdy její popularita klesá k nule? Navíc, proč ke zvýšení přidala ještě „daň z mobilů‟? To je tak strašná nehoráznost, že přiměla k odporu i novopečené opozičníky Piráty. Jako by tu nebyl příklad s 30 korunami u lékaře, který vyvolal „oranžovou tsunami‟? Proč si větev pod zadkem řežou motorovkou? Toto ví snad jen Petr Fiala a bude o tom rozjímat v opoziční lavici, až Babiš po příštích volbách převede financování ČT a ČRo na stát.

Debaty o poslání obou institucí nejenže neutichnou, budou ještě ostřejší, pokud je stát bude skutečně financovat. Zatím si všechno diváci takříkajíc platí sami, ale až platby půjdou „ze státního‟, reptat bude každý, komu ten či onen segment programu nepadne do noty. Ano, idiotství není výhrada vlády, co jiného k tomu dodat.