Je to naprosto zbytečná invektiva: Andrej Babiš podle Fialy „žadoní‟ , aby vláda předložila nově zvolené sněmovně rozpočet. Že prý je to absurdní. Ono to není absurdní a není to žadonění. Babiš chce to, co Fialova vláda nedodala, totiž návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury. Média propírají rozměry rozpočtové díry, shoda není, leda v tom, že jde o dvoucifernou sumu, samozřejmě v miliardách. Třicet, čtyřicet miliard, to býval předmět vražedných politických sporů. Dnes je to pakatel, Petr Fiala se ho snaží zamést pod koberec a tvářit se u toho, že se nic nestalo.

Miroslav Kalousek k tomu poznamenává:

To je velmi neprofesionální. Jedná se buď o neochotu nebo o neschopnost předložit současně dva související návrhy rozpočtů tak, aby spolu korespondovaly. Především je to ale zjevné porušení zákona. Vláda udělala v řadě oblastí spoustu užitečné práce a měla by od ní odcházet s čistým stolem. Urychleně by proto měla vykonat to, co jí zákon ukládá. Schválit rozpočet SFDI a předložit ho sněmovně současně s návrhem státního rozpočtu. Pokud nectí zákony své země vláda, těžko to pak vyžadovat od jejích občanů.

Stejného názoru je i Národní rozpočtová rada: vláda svou zarputilostí porušuje zákon. Jenže ona to asi není jenom zarputilost, ale malér nad maléry. Kolem „kauzy rozpočet‟ se zvedá docela slušná bitva a už se v diskusním prostoru objevují argumenty jako „hajlující Turek‟ a „estébák Klempíř‟. To vše je jenom pěna slov. Pěna se ale tvoří kolem něčeho pevného a to je v tomto případě zásadní otázka KDE JSOU TY PRACHY.

Asi by bylo nejlepší vzít hadr, pěnu utřít a společně najít řešení, jak tu díru zasypat. V atmosféře seriózního jednání by samy od sebe vyhasly nesmyslné spory, které k ničemu nevedou a jenom otravují vzduch.