Odehrávají se vážné věci a taky se hrají hry na jakoby. Vážná je evropská závislost na ruském plynu. Na obranu všech činitelů, kteří ji zavinili, dlužno podotknout, že do 24. února se svět tvářil, že Rusko je normální stát a Putinova administrativa normální režim a že všechny ty Gruzie a Čečny a Krymy jsou jen takové drobné vylomeniny, které už tak někdy velmoci dělávají, vždycky s dobrým důvodem.
Tu humanitárně vybombardují Bělehrad, jindy rozvrátí Libyi a uvedou ji do stavu permanentní války. Jenže je to asi jako když se mladý pán občas vožere někde ve městě a udělá tam binec a to se potom přimhouří oko. Když se ale vožere doma v bytě a podpálí kredenc v kuchyni, je to na vážno a tatínek se fakt hněvá. V evropské Evropě se neválčí a basta, leda občansky v rámci jednoho rozpadajícího se státu. Aby jeden stát v Evropě napadl druhý a poslal na něj tanky s úmyslem mu svrhnout vládu a přisvojit si jeho území, to se nestalo od roku 1939, kdy to Polákům udělali Hitlerovi Němci ruku v ruce se Stalinovými Rusy. Tohle tedy víme, jak z toho ven už míň.
Chtěl jsem se ale zmínit o „hře na jakoby“, ta se odehrává na okraji těch vážných událostí. Jde o to, že z mnoha stran slyšíme hlasy, že naší ochotou přijímat ukrajinské uprchlíky smýváme hanbu za postoje V4 proti uprchlíkům z Blízkého východu a Afriky. Vrchol pro mě byl příspěvek na Twitteru, kdy významný český dobroser publikoval fotku z polsko – běloruské hranice. Zobrazovala Poláky, jak zadržují vodními děly dav na běloruské straně. Že to je ta hanba, kterou odčiňujeme, napsal dobroser.
Hanba to je, ale hanba dobroserství v její nahotě. Předstírá, že neví, o co šlo a o co jde. Putinův běloruský poskok Lukašenko tehdy uměle vyvolal migrační vlnu a použil lidi dychtivé po životě na Západě jako zbraně. Nic víc, nic míň než nepřátelský útok bez použití zbraní to nebylo. Vypukla Putinova válka. Poláci, ze strany Bruselu ustavičně popotahovaní, bez váhání otevřeli své závory statisícům ukrajinských autentickýmch uprchlíků – třebaže vzájemné vztahy v celé široké oblasti, zahrnující dnes státní útvary Polska, Běloruska i Ukrajiny, nebyly v minulosti vždycky idylické.
Je pokrytecké a nemravné tvářit se, že je uprchlík jako uprchlík. Maďaři byli první, kdo postavil migraci coby zbrani bariéru. Tiše byli blahořečeni, otevřeně napadáni a výsledek? Dnes hrají s Putinem vlastní politiku. Vyčítat se jim to samozřejmě dá, ale pochopitelné je to taky.