Hodiny strašného čekání
Za oknem je clona deště, píšu tyto řádky, kdy máme za sebou 30 hodin nepřetržitého deště. Ráno to bude 40 hodin. Zatím se nic tak moc strašného neděje, přinejmenším média o ničem mimořádném nereferují. Při cestě domů (trasa Zbraslav – Vrané) jsem viděl kus zaplavené cyklostezky. Žádné drama, bývá pod vodou každoročně, může to být i důsledek odpouštění přehrad Vltavské kaskády, přehrada Vrané je od zaplaveného místa pár set metrů.
A přece víme, že to hrozné přijde. Nikdo přesně neví, kde se to stane a kdo to odnese. Troubky postižené povodněmi z roku 1997 jsou pořád ohrožené. Odskáčou to znovu? Dalo se zabránit škodám, ke kterým dojde… v sobotu, v neděli, v pondělí? Povodním čelí lidé od nepaměti. Co pozitivního se stalo v Česku od roku 2013, kdy voda mimořádně stoupla naposledy?
To všechno bude předmětem debat a rozčilování… až přestane pršet, velká voda přejde kulminační bod a začnou se sčítat škody, doufejme, že se to tentokrát obejde bez ztrát na zdraví a životech. Jak to bude, nemá smysl teď dumat. Jistě se bude mluvit o složitosti povolovacích předpisů. O zprůchodnění se pokusili Piráti v čele s Bartošem. Výrazně se to nepovedlo. Třeba s tím někdo v budoucnu pohne. Třeba k tomu napomohou i ta neštěstí, která se dají čekat v nejbližších hodinách.
A budeme pak vědět, že k nim nemuselo dojít.
