Hlučné oslovení
Podobné je to s Paroubkovým projektem modernizace sociální demokracie. Přímá volba předsedy vyhovuje předákovi, který se dokáže mediálně prosadit, má dostatečně silný hlas a jadrné výrazivo zaujme osazenstvo hostinců, čím nižší kategorie, tím lépe. Už Voskovec a Werich zpívali, že „my věříme oslovi, jen když nás ten osel hlučně osloví“.
Stanovy politické strany, to je něco jako ústava. Kvalita ústavy se poměřuje podle toho, jak jemně jsou nastaveny pojistky, omezující důsledky rozmanitých a nepředvídatelných výkyvů a nálad. Mnohdy se v tomto smyslu mluví i o brzdičkách. Paroubek chce navrhnout sjezdu své strany, aby pojistky smáznul a dal mu volnou ruku nade vším, co je ve straně opravdu důležité. Když ten sjezd dostatečně hlučně osloví, asi mu to projde. I potom se pro kritiku a námitky prostor najde. U piva. Ale ne moc hlučně. Potud je vše jasné. Někdo by ale měl vysvětlit, proč se toto jmenuje „projekt modernizace“.
