S tímto nápisem v pravém dolním rohu visí na průčelí Národního muzea obří portrét Václava Havla. Pražská radní Marta Semelová vyzvala vedení města, aby nechalo portrét odstranit, neboť visí na národní kulturní památce. Ono na tom je hodně pravdy a je těžko si představit, že by dejme tomu Francouzi vyvěsil obří plakát na Eiffelovku s nápisem De Gaulle a jamais. Kuriozní ale na tom je, že s tím přišla zrovna Marta Semelová, představitel stalinistické fosílie v české politice.

Kdyby totiž nebylo Václava Havla, komunistická strana by z největší pravděpodobností byla zakázaná, což by si zasloužila a byla na to silná právní opora. Mimo jiné proto, že si vydržovala soukromou armádu Lidových milicí, nezákonně ozbrojenou. Byl to Václav Havel silou své osobní autority, který zabránil zákazu komunistické strany, aby ochránil své přátele z disentu, bývalé komunisty. Kdyby jsou chyby a těžko malovat variantní vývoj, ale lze si ho představit i tak, že by komunistická strana s názvem a symboly zakázaná byla. Jistě by vznikla řada nástupnických politických uskupení, vždyť i vznikaly všelijaké ty Levé bloky. V jednom z nich by dnes křičela i Marta Semelová. Byla by ale přerušena kontinuita, zhasnul by ten ohýnek, vychladly by ochranitelské dlaně strážců komunistického ohně. Nestalo se, Havel nepoužil své autority k zákazu komunistického loga či brandu, jak bychom dnes řekli, a tak jsme svědky nehorázností, jako je výstava oslavující severokorejského masového vraha, a teď je to interpelace Marty Semelové.

Bude zajímavé sledovat další vývoj. Radní pro kulturu Jan Wolf se zatím zachoval – jak je v zemi zvykem – alibisticky a odmítl věc řešit a Semelovou odkázal na živnostenský odbor magistrátu.

Čímž se z věci stalo absurdní drama.